Starobylé Jižní království již podruhé zasáhne do bojů na našem táboře. Bylo založeno bratry Isildurem a Anárionem po pádu Númenoru. Společně zde vybudovali základ mocné říše, který záhy museli bránit proti temnému pánu Sauronovi. Při obléhání Barad-dûr padli jak otec obou bratrů Elendil, tak jeden z nich — Anárion. Po porážce temného pána Isildur udělil Gondor do rukou svého synovce Meneldila.
Dlouhá vláda králů přinesla říši prosperitu i územní expanze — jistou dobu sahal Gondor od Umbaru (velký přístav na dálném jihu) po jezero Rhûn. Vpády Umbarských, Východňanů, Vozatajů, útoky nazgûlů a také mor — to vše málem způsobilo pád Dúnadanského království. Gondor se sice zmenšil (hlavní město Osgiliath bylo opuštěno a král přesídlil do Minas Anor — později přejmenované Minas Tirith), ale vzdor vší snaze temných sil přežil. Roku 2050 se poslední gondorský král Eärnur dal vyprovokovat k souboji s Pánem nazgûlů, načež byl zabit.
Protože Eärnur neměl dědice, ujali se plné vlády gondorští správcové, jejichž úřad se stal záhy dědičným. Gondorská hranice se tou dobou ustálila na řece Anduině. Dvě a půl století zpátky pak vtrhli do severního Gondoru nájezdníci z Východu, jež se podařilo správci Cirionovi porazit jen díky příjezdu Rohirů pod velením Eorla Mladého. Eorl následně odpřísáhl za sebe a své nástupce přátelství a pomoc Gondoru v časech nouze, načež dostal zemi Calenardhon.
Roku 2778 Třetího věku vedli gondorští kapitáni v součinnosti s rohanskými jezdci tažení proti chandským vozatajům, kteří ovládli Černou bránu. Celé tažení však skončilo neúspěchem a jen s vypětím všech sil se podařilo udržet kontrolu nad Anduinou a Ithilienem. Nyní však Gondor čekají daleko silnější výzvy, než bylo bojiště na severovýchodní hranici. Jak se naši čtenáři mohli dozvědět z dříve vydané povídky Majáky vzplály, Gondor záhy bude čelit útokům ze všech stran.
Hlavní barva frakce: Modrá
Vedlejší barvy frakce: Bílá
Kostýmy a zbraně
Z ryze praktických důvodů jsme se výjimečně rozhodli odklonit od předlohy knih i filmů ve věci barev Gondoru. Jeho vojska by správně měla být oblečena do černé. Problém je, že stejné barvy nosí skřeti a další temné národy. Ve filmech snadno skřeta a gondorského vojáka odlišíte – voják Gondoru vypadá jako pravý rytíř v blyštivé stříbrné zbroji, kdežto skřet na sebe navlékl to, co zrovna našel ve starém železe. Problémem je, že většina našich táborníků pochopitelně nemá prostředky na to, aby si pořizovala plátovou/kroužkovou zbroj, a ne každý skřet na sebe chce pro každou bitvu napatlat černou barvu na obličej. Je něco jiného se namaskovat na dvoudenní bitvu a barvit se celý tábor. Tudíž rozlišení těchto dvou frakcí v bitvě je obtížné (varkoč s bílým stromem sice mnohé napoví, ale bílý strom třeba není vidět zezadu). Proto jsme se rozhodli změnit barevnou kombinaci na modrobílou.
K samotné skladbě kostýmu: Můžete se držet filmové předlohy zbrojí — to znamená nejčastěji plátová zbroj, popř. kroužková. Nepravidelné oddíly milice pak bojovaly většinou v prošívce. Rozdílem oproti většině frakcí ve Středozemi je pak jistý důraz na uniformu – gondorského vojáka poznáte většinou právě podle varkoče (v našem případě modrého) s bílým stromem na hrudi. Varkoč je látkový přehoz (v dějinách přes zbroj).
Předchozímu se naprosto vymykají jednotky ithilienských hraničářů – ty se od elfů odlišují tím, že chodí v lehkých kožených zbrojích (často s gondorským stromem na hrudi) a celkově jsou více laděny dohněda než dozelena.
Ze zbraní jsou nejčastější rovné středověké meče, většinou v kombinaci s erbovním/mandlovým štítem. Možné je i kopí (povolíme jen zkušeným válečníkům) či dlouhý luk v případě ithilienského hraničáře. Chcete-li si užít pádných zbraní, doporučujeme jiné frakce.
Vládce frakce: správce Beregond
Syn Berena, který za časů vlády svého otce vedl gondorské síly proti umbarským korzárům. Zkušený stratég dokázal proti chandským postavit velké armády i přesto, že jeho pozornost si vyžadovala (jako vždy) situace na jihu.
Inspiromat kostýmů
