Spolu s malými změnami a upřesněními, které přinášíme na nadcházející ročník PPčka ke zbraním, naleznete v tomto článku i hrstku obecných mouder a tipů, které vám pomůžou pojistit, že vaše zbraň bude na táboře schválená. Na konci článku je také přehled všech druhů zbraní a jejich rozměrů.
Změny na rok 2023
Jako první si povíme o novinkách týkajících se povolených rozměrů na táboře v roce 2023. Meče se prodlužují; nyní můžete přijet s obouručními meči dlouhými až 130 cm. U menších mečů se do 110 cm se jedná o jedenapůlruční, do 90 cm pak klasicky jednoruční. Menší šermíři by se měli ujistit, že jejich zbraň není delší, než s jakou dokáží pohodlně manipulovat.
Druhá změna, nebo takové upřesnění a sjednocení, se týká štítů. Klasický štít nesmí v žádném rozměru přesahovat 60 cm na délku. Zajímat vás bude tedy zejména nejdelší naměřený rozměr, například u kruhových štítů jejich průměr, u erbových pak délka od špičky do jednoho z protějších rohů.
Ostatní zbraně si zachovávají jejich rozměry z loňska, jejich kompletní seznam najdete na konci tohoto článku. Jako vždy, uvedené rozměry se vztahují na valnou většinu táborníků, ale pro schopné šermíře mezi vámi pořád zachováváme možnost povolit nadrozměrné (tzv. veteránské) kombinace zbraní. Takové kombinace dovolujeme pouze, když jsou zbraně pěkné, bezpečné a máme důvěru, že s nimi umí vlastník zacházet aniž by někomu snížil počet zubů. To platí pro štíty, které se o něco málo nevlezou do daného šedesáticentimetrového omezení, stejně jako zbraně, které jsou delší, než mají. Do této výjimky nespadají luky a kuše s větším než udaným nátahem (15 kg), u nich je maximální síla opravdu stropem. Speciální kategorií se také stávají pavézy, masivní štíty, které povětšinou kryjí bojovníkovo celé tělo. Vždy jsou považovány za veteránské, ale namísto snížení životů o třetinu (jak je pravdou u ostatních veteránských kombinací), snižují životy na polovinu (zaokrouhleno nahoru; s pavézou jste ale na táboře opravdu jen obtížně zasažitelní).
Obecné poučky
Pokud si vyrábíte vlastní zbraně, dobrá práce! Není to jen tak a chce to dostatek času. Většina z vás tuší jak na to, ti zbylí z vás na internetu zajisté naleznou spoustu návodů (např. tady, či támhle), takže tím se v tomto článku zabývat nebudu. Místo toho zde zmíním konkrétní věci či potíže, na které si dávat při vyrábění (i kupování!) pozor, a které napravit, než si zbraně přivezete na tábor. Zvětšíte si tak totiž šanci, že vám budou schváleny, nehledě na to, že tím spíš zajistíte bezpečné bitvy pro své spolutáborníky. 🙂
Meče musí mít obě čepele měkčené. V případě šavlí, tesáků a podobných jednočepelových zbraní může zadní část být měkčená jen málo, ale alespoň malá vrstva zde vždy musí být. Ujistěte se, že nejde na žádném místě promáčknout čepel až na jádro (výjimkou jsou dříve zmíněné zadní strany šavlí a tesáků, ale těmi nesekáte). Speciální pozornost věnujte špičce meče. Je totiž důležité, aby se skrz ni nedal nahmatat konec jádra – a to ani když ji ohnete na obě strany! S larpovými meči se sice nebodá, ale nehody se stávají a to poslední, co chcete, je, aby vaše tvrdé jádro z meče vyjelo a uvelebilo se někomu mezi žebry. Měkčení by mělo být dostatečně měkké a pružné, to ale neplatí pro samotné jádro.
Sekery, kladiva, palcáty a další topůrkové zbraně, ať už jedno, nebo obouruční, musí mít horní třetinu topora měkčenou. Toto měkčení stačí na pádné straně zbraně (ta, kterou sekáte). To abyste ostatní nemlátili holým dřevem pokaždé, když se k vám zrovna natáhnou víc, než jste čekali. Při výběru topůrka se vyhněte měkkým a lepeným dřevům, zejména všemožným násadám od košťat, či jiných domovních náčiní. Praskají. Velmi praskají. Ujistěte se, že hlavice vaší pádné zbraně je solidně upevněná k toporu. Nebojte se to otestovat pořádnými ranami, pokud totiž nevydrží několik ran do země či stěny, zajisté uletí v bitvě. Pokud se hlavice sekery pří zásahu ohýbá, ale dopad je měkký, tak to nutně nevadí. Některé sekery z Hůrky na to dokonce spoléhají k mírnění úderů. Prosíme také, vyhněte se masivním, extrémně těžkým zbraním. Nehledě na to, kolik měkčení na ně navážete, jejich váha samotná je činí ze zásady nebezpečnými.
Střelné zbraně jako luky a kuše prosím sami nevyrábějte, nebo alespoň nevozte vlastnoručně vytvořené na tábor (pokud nejste zkušení lukaři). Je to velmi náročný proces a je lepší si je koupit. Ujistěte se, že mají maximálně nátah 15 kilogramů (33 liber), nebo méně. Co si však vyrobit můžete, jsou šípy a šipky. Oba typy projektilů musí mít buď končíky nebo zářezy pro tětivy a letky (ideálně kolem 5 mm, ať nejsou moc mělké). Ty jsou nejlepší z peří nebo (levněji a snáze) z měkké kůže. Může být i kobercová či stříbrná páska, ale takové letky bývají nehezké a dlouho nevydrží. Týbla používejte nejlépe dřevěná (8+ mm průměr), neprasklá. Pokud se ale trápíte s tím, že se vám šípy lámou, můžou být i laminátová (6 mm). Ta však nesmí být dutá (praskají) a měla by být ideálně v co nejméně rušivé barvě, neboť laminát je značně nehistorická věc a sytě zelená týbla nepůsobí dobrým dojmem. Základem pro hlavice šípů by mělo být malé tvrdé jádro nasazené na týblo (špunt, korek, malý špalík). Zbytek musí být měkký, a to i ze stran, a větší než oční důlek (5 cm a víc). Zkontrolujte, že se nepromačkává až na jádro. Hlavice šípů nechť jsou dobře upevněné k týblu, neměly by se kvedlat nebo protáčet. Za žádných okolností nenasazujte larpové hlavice na terčové šípy a nepředstírejte, že jsou bezpečné. Šíp hlavici propíchne a bude pokračovat. Možná se divíte, proč to vůbec zmiňuju, ale stalo se tak v minulosti i na dospěláckých akcích. Není to sranda.
Štíty ze zásady musí mít obalené hrany. V ideálním případě se dává surovka (druh kůže), ale to je proces velmi obtížný, pokud jste to nikdy předtím nedělali. Dobrou alternativou je tenká zahradní hadice, kterou podélně naříznete a na okraj štítu nasadíte. Nezapomeňte ji přilepit a poté schovat pod látku, nebo alespoň kobercovou pásku, kterou pak můžete nabarvit. Podobně se dá se použít i kdejaká měkká pěna, s tou je ale trošku více práce. Samotnou kobercovou pásku, bez jiného podkladu, ponechte jako nouzový případ na bitvy pro dospělé, ne na dětský tábor. Dělá se to trochu pro bezpečnost (ostrá hrana ublíží víc než oblá), ale také aby se méně ničily zbraně ostatních bojovníků, když jejich údery vykryjete. Ujistěte se také, že ze štítu netrčí nic ostrého a nýty, které ho drží pohromadě, jsou dobře a hladce rozklepané.
Vrhací zbraně musí být celé měkké. Nedávejte do nich tvrdá jádra, jsou povětšinou příliš malé, abyste na dané jádro dostali dost měkčení. Neměly by být těžké, ideální jsou pružné a měkké, s tendencí se od člověka odrazit, spíš než se o něj zastavit.
Kopí doporučujeme zejména zkušenějším bojovníkům. Podobně jako s pádnými zbraněmi, jako ratiště použijte tvrdé dřevo, nikdy násady od košťat a hrábí. Hlavice (hrot) kopí musí být dostatečně dlouhá a měkká, aby dobře tlumila body a nikdy nebylo při bodu cítit ratiště. Jako u pádných zbraní i šípů a šipek, zajistěte, že hlavice na kopí drží pevně, netrhá se a neupadne.
Typy zbraní a jejich rozměry
Platí, že se vždy měří nejdelší naměřitelný rozměr. Součet délek zbraní, které jsou v jednu chvíli drženy v rukách, nesmí překročit 150 cm (do součtu se počítají i štíty). Řemdihy, cepy, bodnosečná kopí atp. nejsou povoleny. Stejně tak ve světě Pána prstenů nejsou palné zbraně.
Veteránské zbraně a kombinace
Pokud jsou zbraně pěkné a schvalující organizátor se domnívá, že daná osoba s nimi umí zacházet, jsou nadrozměrné zbraně (nebo kombinace zbraní) schváleny jako veteránské. Pokud bojujete s veteránskou zbraní/kombinací, tak máte o 1/3 životů méně (zaokrouhleno nahoru). Štíty větší než 60 cm se schvalují pouze jako součást veteránské kombinace.
Seznam druhů zbraní:
- Dýky – do 40 cm – V roleplay může být několik málo schopností, které se váží právě na dýky.
- Krátké zbraně – 41 – 70 cm – Tesáky, malé sekyrky; v roleplay je několik málo schopností, které se váží právě na krátké zbraně.
- Jednoručky – 71 – 90 cm – Nejdelší zbraň, která se dá běžně kombinovat se štítem či s druhou zbraní.
- Jedenapůlručky – 91 – 110 cm – Od obouručky se liší tím, že úder vedený na protivníka platí, i když je zbraň držena jen jednou rukou.
- Obouručky – 111 – 130 cm – Aby byl zásah platný, musí být zbraň držena oběma rukama.
- Kopí – do 210 cm – Bude povoleno jen zkušeným hráčům schopných danou zbraň dobře ovládat. Lze s ním bojovat jen jako s bodnou obouruční zbraní. Konec ratiště musí být držen ve dlani.
- Vrhací zbraně – do 30 cm – Nesmí obsahovat žádné tvrdé části – ani jádro. Po prvním platném zásahu vrhací zbraní je nutno tuto zbraň opravit u kováře. [1]
- Hole – Mohou být použity jen ke krytu – pasivnímu, tudíž žádné zběsilé mávání sem a tam. Pokud se chcete holí v boji krýt, použijte vhodnou dřevinu – která se hned nezlomí – tj. žádné násady od smetáků etc. Hůl, jelikož slouží pouze ke krytí, nemusí být měkčená.
- Magické projektily – Představovány měkkými či papírovými koulemi, které mohou čarodějná povolání vrhat.
- Luky – do nátahu 15 kg – O schválení rozhoduje i síla, s jakou šíp opouští luk. Kladkové ani sportovní luky neschvalujeme.
- Kuše – do nátahu 15 kg – O schválení rozhoduje i síla, s jakou šipka opouští kuši. Moderní varianty kuší neschvalujeme, pistolové kuše ale ano.
- Střelné zbraně na ukázání – Omotaný klacík a na ukázání dělat „pjů, pjů, za dva, průraz a odhození“ – tohle vážně ne. Výslovný zákaz.
- Štíty – Nesmí mít ostré hrany (měkčíme hadicí, surovou kůží atp.). Štít by měl tvarem opravdu vypadat jako štít (kulatý, erbovní…) a povolený součet rozměrů zbraně a štítu nesmí překročit hodnotu uvedenou výše. Štítem nelze aktivně bojovat či jím někoho tlačit!
- Pavézy – Jedná se o opravdu velké štíty. Pavézou je cokoli, co orgové prohlásí za pavézu. Pavéza je vždy součástí veteránské kombinace, navíc sráží životy na 1/2 (zaokrouhleno nahoru).
[1] Nutnost opravy zbraně po zásahu byla zavedena poté, co si někteří přivezli hromadu vrhacích dýk a používali je nekonečně dokola. V takovém případě se totiž jednalo o obdobu magických projektilů, akorát neomezených počtem použití za den.