Framsburg je malé městečko obnovené v roce 2770 Třetího věku. Leží na soutoku řek Sivé a Táhličky, které se zde spojují v řeku Anduinu. Na místě dříve bývala stará pevnost Seveřanů. U zrodu města stála skupina uprchlíků z města Dol, které bylo zničeno drakem Šmakem. Skupinu vedl jistý Warren, o kterém vyšlo později najevo, že byl příslušníkem Srdcového esa – rozvědky dolského krále. Vůdce této skupiny se stal prvním náčelníkem osady.
V několika dalších letech se začal Framsburg pomalu rozrůstat do malého města. Díky ruinám dávné pevnosti, na kterých Framsburg stál, nebyla nouze o stavební materiál, i když celé město kvůli tomu vypadalo trochu otlučeně. Nedaleko se nacházely i dávné mohyly lidu éothéod, které byly v letech po znovuobnovení Framsburgu vykradeny. Framsburským se podařilo zloděje dostihnout a ti za ušetření jejich životů věnovali Warrenovi úlomek meče, ze kterého byla vytvořena náčelníkova čelenka.
Do města mezitím začali přicházet různí Seveřané ze vzdálenějších i bližších končin. Warrenovi se podařilo vyjednat i připojení několika okolních hrdých statkářů. Městečko zároveň začalo díky své krčmě U Prostřeleného kance lákat nejrůznější dobrodruhy, kteří v Divočině hledali chvíli oddechu.
Roku 2778 Třetího věku byla ale existence města ohrožena válkami mezi trpaslíky a skřety. Trpasličí vojsko se totiž rozhodlo obsadit Údolí Anduiny, aby mělo zázemí pro dobývání Mlžných hor. Náčelník Warren proto přesvědčil svého starého známého Tlusťocha (Hedvika Skägara-Mechůrku, známého hostinského z Železného Rhûngarothu), aby byl z města přesunut zde ukrytý princ Theothain a aby Tlusťoch pomohl vyjednávat s trpaslíky, až přijdou.
Trpasličí vojsko nechalo ve Framsburgu jen menší posádku, která si založila tábor za městem na místě tradiční tržnice. Kvůli častým sporům s trpaslíky v hospodě U Prostřeleného kance jim začali místní říkat “kebule”, “šišky” nebo “zauhlený palice”. Pro tábor se vžilo pojmenování Šiškov.
Několikaměsíční obsazení města přinášelo čím dál více sporů. Nakonec se situace vyhrotila v samém závěru obsazení, kdy už bylo jasné, že se trpaslíci z údolí stáhnou. I přes Tlusťochovy vyjednávací schopnosti se místní v krčmě porvali s trpasličí posádkou. Krčma vyhořela do základů. Warren byl zajat trpaslíky a držen na Šiškově. Část trpaslíků se ale postavila na stranu měšťanů a Warrena osvobodila. Zbytku trpaslíků zabránila v odvetě jen náhoda. Framsburg si jako svoji zastávku vybral při cestě zpět z dobyté Morie trpasličí král Náin, kterému shodou okolností dělal Tlusťoch pár let zpátky obchodního poradce. Náin byl velmi rozezlen, že nemůže přespat ve vyhlášeném hostinci a nechal se přesvědčit, aby trpaslíky z města stáhl. Ti, kteří čekali odvetu za osvobození Warrena, ve městě raději zůstali.
Nedlouho po těchto událostech se rozhodl náčelník Warren začátkem roku 2779 Třetího věku odstoupit. Město si při té příležitosti na posvátném říčním ostrově zvolilo svůj Sněm, nového náčelníka (stala se jí tehdy družinice Aledweth) i sepsalo své nejdůležitější zákony, na které zpočátku dohlížel právě Warren jako stařešina. Všichni náčelníci od té doby přísahají na posvátný runový meč, který předtím darovali Framsburgu elfové z Roklinky a který nosil právě Warren jako první stařešina. Náčelníci přísahají, že budou město ochraňovat a řádně jej spravovat.
Do městečka mezitím přicházeli další obyvatelé, například Meddědovci zde založili novou krčmu pojmenovanou jednoduše Medová hospoda. K Framsburgu se začalo hlásit i více menších okolních skupin, které společně dokázaly zahnat i oslabené skřetí kmeny.
Od Warrenova odstoupení navíc na významu nabývalo pět nejsilnějších skupin, kterým se začalo říkat společenstva. Jednalo se o Štítonoše, Smečku, Mudrce, Mitrilové kladivo a Loďaře. První město zásobovali potravinami a chránili jej a protože byli nejsilnější, drželi na sněmu dva hlasy, druzí byli ušima a očima města v Divočině a vařili medové koláčky, třetí léčili raněné a zkoumali pradávné síly, čtvrtí spravovali nedávno objevený důl a marně hledali své ztracené kladivo a pátí velmi zbohatli na říčním obchodu, ale na sněmu už zastoupení nebyli. Součástí tohoto obchodu Loďařů bylo i kvalitní dřevo dovážené dokonce až do Rohanu a Gondoru. Právě Loďaři si zbudovali v Šiškově svá honosná sídla. Posledním společenstvem byla Kupecká gilda, která byla ze všech společenstev nejslabší (stejně jako Loďaři nedrželi hlas na Sněmu). Měla na starosti pozemní obchod.
Nebylo proto divu, že si brzy Kupecká gilda začala konkurovat s Loďaři. Gilda si postavila na loďařském Šiškově v roce 2784 Třetího věku své nové honosné sídlo a tvrdou konkurencí (a nejen tou) se jí podařilo do roku 2789 Loďaře vytlačit z říčního obchodu a postupně jejich sídla zavřít. Šiškov ale začal chátrat, protože Kupecká gilda neměla po tvrdém konkurečním boji (a dalších věcech) mnoho prostředků na jeho opravu a obyvatelé výstavních domů raději odešli pryč po proudu Anduiny. Když tedy roku 2790 propukly nanovo války trpaslíků a skřetů a krajinou táhly armády sedmi klanů i skřetích kmenů, usazovali se uprchlíci především v chátrajícím Šiškově. Šiškov se brzy stal čtvrtí, kam se ani náčelník neopovažoval chodit bez celé své elitní Družiny.
Rostoucí město Framsburg řešilo se vzrůstajícím množstvím přistěhovalců i otázku dostatečně vzhledného městského znaku. Do roku 2795 se používal starý symbol koňské hlavy, který byl ale nápadně podobný rohanskému praporci a na pečeti, která logicky neodrážela různé barvy, tak snadno mohlo dojít k záměně. Náčelník proto za souhlasu sněmu vyhlásil uměleckou soutěž o novou podobu znaku. Framsburský sněm poté vybral nejzdařilejší návrh od známého absolventa Esgarotské umělecké školy. Vybraná nová podoba znaku však způsobila událost známou jako Heraldické hádky. Umělecky nepoučená veřejnost totiž přemýšlela, zda se jedná doopravdy o koňskou hlavu, či snad o hlavu psí, chrtí nebo vlčí. Událost vedla k sepsání hned několika spisů, z nichž některé otiskly rozvíjející se Framsburské listy. Debata o tom, čí hlava to vlastně na framsburském znaku je, čas od času opět vybublá napovrch, nicméně vše se zůstalo pouhou otázkou lidového folkloru a hospodských hádek.
Do Framsburgu v několika karavanách pravidelně chodili i obyvatelé z Esgarothu a Železného Rhûngarothu. Bylo to jednak vazbou malého města na esgarothského krále, který ve Framsburgu vyrůstal a na poli velké diplomacie nad ním držel ochrannou ruku, jednak byl Framsburg viděn jako místo, kam bylo možné odejít například po smrti krále Mrkvičky a propuknutí občanské války. Ti, kdo do města přicházeli z východu, se ale postupně měnili. V současnosti se jedná častěji o dobrodruhy, námezdné hrdiny a žoldáky, protože na východ od Temného hvozdu zavládl mír.
Z nedávných událostí lze zmínit ještě to, že v současnosti má elitní Družina náčelníka docela podstav. Velká část družiníků zemřela v bojích s horskými troly.
Seznam náčelníků
Toto je seznam všech framsburských náčelníků. Uvedené společenstvo ukazuje, odkud předtím pocházel, než se stal náčelníkem.
- Warren Zakladatel – 2770–2779 Třetího věku
- Aledweth Strážkyně – 2779–2781 Třetího věku
- Tarheleb ze Smečky – 2781–2784 Třetího věku
- Mariwen od Loďařů – 2784–2788 Třetího věku
- Pavthain od Mudrců – 2788–2789 Třetího věku
- Wulfrern Eóda ze Štítonošů – 2789–2795 Třetího věku
- Dwálin z Mitrilového kladiva – 2795–2797 Třetího věku
- Fandral ze Štítonošů – 2797–dosud (2800) Třetího věku
Seznam stařešinů
- Warren Zakladatel – 2779–2787 Třetího věku
- Kandrael od Strážců – 2787–dosud (2800) Třetího věku