Málokdo se odváží do malé čtvrti, té změti nejrůznějších domků, která se nachází vně framsburské palisády. Aby taky ne, vždyť Šiškof je od pradávna semeništěm všeho zločinu! Ale! Bylo to tak vždycky?
Jak se může každý dočíst ve stručné historii Framsburgu, nacházelo se na místě Šiškofa tržiště. Mělo totiž výhodnou polohu nedaleko vstupu do města. Čtvrť jako takovou v podstatě založili až trpasličí vojáci. Osm let po znovuzaložení města uprchlíky z Dolu (tedy v roce 2778 Třetího věku, dvaadvacet let před dějem ročníků 2023 a 2024) totiž chtěl trpasličí král Náin začít čistit Mlžné hory od skřetů, a proto obsadil celé místo včetně Framsburgu.
Trpasličí vojsko nechalo ve Framsburgu jen menší posádku, která si založila tábor za městem právě na místě tržiště. Kvůli častým sporům s trpaslíky v hospodě U Prostřeleného kance jim začali místní říkat “kebule”, “šišky” nebo “zauhlený palice”. Pro tábor se vžilo pojmenování Šiškov.
Několikaměsíční obsazení města přinášelo čím dál více sporů. Nakonec se situace vyhrotila v samém závěru obsazení, kdy už bylo jasné, že se trpaslíci z údolí stáhnou. I přesto, že ve městě tehdy v utajení působil Hedvig Skägar-Mechůrka alias Tlusťoch (Pája), který měl velké vyjednávací schopnosti, se místní obyvatelé v krčmě porvali s trpasličí posádkou. Krčma poté vyhořela do základů. Náčelník Warren byl zajat trpaslíky a držen na Šiškově. Část trpaslíků se ale postavila na stranu měšťanů a Warrena osvobodila. Trpasličím velitelům zabránila v odvetě jen náhoda. Framsburg si jako svoji zastávku vybral při cestě zpět z dobyté Morie trpasličí král Náin, kterému shodou okolností dělal Tlusťoch pár let zpátky obchodního poradce.
Náin byl ochotný vyslechnout Tlusťocha i Warrena. Hlavně byl ale velmi naštvaný, že nemůže přespat ve vyhlášeném hostinci a dát si zdejší pivo. Nechal se přesvědčit, aby trpaslíky z města stáhl a zabránil krvavé řeži. Ba dokonce, protože válka skončila vítězně, umožnil skupince trpaslíků, kteří Warrena osvobodili, aby ve městě zůstali. Část z nich potom stála u zrodu Mitrilového kladiva, jednoho z framsburských společenstev.
Šiškov se pro svoji blízkost k řece stal brzo centrem společenstva Loďařů, kteří kontrolovali říční obchod po řece Anduině. Součástí tohoto obchodu bylo i kvalitní dřevo dovážené dokonce až do Rohanu a Gondoru. Právě Loďaři si zbudovali na Šiškově svá výstavní sídla.
Nebylo proto divu, že si brzy s Loďaři začalo konkurovat dosud nejslabší společenstvo: Kupecká gilda kontrolující nevýnosný pozemní obchod. Gilda si postavila na loďařském Šiškově v roce 2784 Třetího věku své nové honosné sídlo a tvrdou konkurencí (a nejen tou) se jí podařilo do roku 2789 Loďaře vytlačit z říčního obchodu a postupně jejich sídla zavřít. Šiškov ale začal chátrat, protože Kupecká gilda neměla po tvrdém konkurečním boji (a dalších věcech) mnoho prostředků na jeho opravu a obyvatelé výstavních domů raději odešli pryč po proudu Anduiny. Když tedy roku 2790 propukly nanovo války trpaslíků a skřetů a krajinou táhly armády sedmi klanů i skřetích kmenů, usazovali se uprchlíci především v chátrajícím Šiškově. Šiškov se brzy stal čtvrtí, kam se ani náčelník neopovažoval chodit bez celé své elitní Družiny.
V roce 2800 Třetího věku zaznamenal po dlouhých letech Šiškov (nyní psaný Šiškof) přeci jen jisté oživení. Kupecká gilda v něm totiž otevřela hostinec konkurující Medové hospodě a Vinárně Mudrců. Svojí netradiční nabídkou nápojů i si toto zařízení získalo menší klientelu; přesto zůstal Šiškof stále lokalitou, kam i družiníci raději chodí po skupinách.