Proč ne? Vždyť jsou tak cool – ty jejich dlouhé róby, špičaté klobouky i boty, epické spelly, které vrhají kudy chodí, to musí být zábava! Anebo to chápeme špatně?
Úplně. Správný mág totiž ví, kdy může magii používat a kdy ne. Kdy je to vhodné a kdy ne. Kouzla jsou moc a s tou je třeba vědět, jak s ní zacházet. S magií přichází zodpovědnost. K tomu, jak s ní zacházet, je třeba mít trochu inteligence. A naučit se všechna ta kouzla taky není jednoduché.
Po předchozím odstavci asi polovina nadšenců, kteří chtěli hrát mágy, odpadla. Je to dobře. Mágů bylo ve Středozemi málo a jen díky jistým skulinám vzniklých různými verzemi Středozemě je můžeme povolit jako hratelná povolání.
Je třeba se této role bát? Není! Ale musí se k tomu přistupovat zodpovědně. I pak to může být sranda 🙂
Z tohoto důvodu není možné, aby každý automaticky hrál povolání lidský čaroděj, elfí čaroděj a trpasličí runový kovář. Je třeba, abychom vám to povolili. Jak je možné toto povolení získat?
Dovezete-li si na tábor pěkný kostým na čaroděje, tzn. nějaká róba + hůl, která aspoň trochu není obyčejnou větví (např. vyřezávání/barvení/krystal nahoře…) a vyplníte-li charakterník, není se čeho bát. Podobné je to s runovými kováři, vyrobte si měkčené kladivo (popř. sekeru), podle něj se runový kovář pozná.
Ve výčtu povolání, která vyžadují speciální povolení vedoucích, nenajdete černokněžníka. To je proto, neboť jeho povolání bylo sloučeno s lidským čarodějem. Elfí čarodějové na oplátku mohou užívat kouzel, která minulý rok měli lidští čarodějové. To znamená, že obě povolání mají k dispozici 2x tolik kouzel, než povolání jiná. Snad vám předchozí řádky vysvětlily, proč tomu tak je 🙂