Důležité: Než začnete číst
Rozdělení frakcí je záměrně plné sporů a pro mnohé postavy hráčů (i orgů) bolestné. Prostor pro neutrální postavy téměř není. Vaše postava bude alespoň částečně na jedné ze stran, i pokud nezamýšlí jí být naprosto věrná. Jsme v občanské válce, pár dní po Krvavé sobotě, kdy zemřelo mnoho nevinných lidí. Diplomacie selhala, pomůžou už jen zbraně.
Je samozřejmě možné vyvést svoji frakci z konfliktu a vyhlásit neutralitu. Nezapomínejte ale, že ať už vyhraje kdokoli, bude poté velmi naštvaný, že jste sice nepomohli nepříteli, ale co hůř, že jste také nepomohli jemu.
Občanská válka zároveň není jedinou příběhovou linkou tohoto ročníku. Je možné, že se vše vyřeší v prvních dvou herních dnech, nebo že válka zamrzne a budou vedle sebe fungovat dvě města, mezi kterými už bude probíhat kontakt.
Jak to udělat s příslušností do frakcí?
Mezi posledním ročníkem a současností uběhlo celých deset let. Je to proto, abyste měli dostatek prostoru vymyslet, co se s vašimi postavami stalo. Můžete tedy poměrně bezbolestně vymyslet, proč vaše postava nyní bojuje za stranu, která vám vyhovuje, i kdyby to před deseti lety nedávalo smysl.
Zároveň se mezitím mnoho změnilo: Všemi milovaný král je mrtvý, země má spory mezi bohatými a chudými, mezi elitou a opomíjenými. Celou situaci znepřehlednil i sám král tím, že po sobě zanechal dva sobě rovné dědice, kteří spolu nemají nejlepší vztah: syna Aletha a dceru Mielen. Spor se táhne také o to, kdo vlastně má právo krále volit: rada, nebo lid?
Pokud chcete bojovat za jednu stranu, ale frakce, do které byste patřili, je na druhé, neznamená to, že nemůžete. Obě strany jsou totiž víceméně vyvážené a obvykle vždy najdete svého mistra.
Přečtěte si o Krvavé sobotě, události, jíž započala občanská válka.
Kdo patří kam?
Mielen jsou věrné Esgarotská a Rhûnská čtvrť, Alethovi pak Radniční a Trpasličí čtvrť. Po vpádu draka před deseti lety bylo město trochu přestavěno.
Městská stráž a královská armáda: Strážníci pozorovali průběh Mieleniny korunovace. Než se stráž mohla zamyslet, na čí straně je pravda, dostala rozkazy od maršála. Její velitel nebyl proti; Městská stráž se tak stala během Krvavé soboty i po ní hlavní Alethovou silou, spolu s malým vojenským oddílem královské armády umístěné v paláci. Ve zbytku království se část oddílů královského vojska přidala na Mieleninu a část na Alethovu stranu.
Královští hraničáři: Zpočátku stál hraničářský sbor mimo konflikt a chtěl sehrát roli neutrální klidné síly, která by znesvářené strany přivedla k jednacímu stolu. Záhy se však sbor začal přiklánět na stranu Mielen. Mohlo za to několik skutečností: Alethův posel nařizující zapojení se do bojů se choval nezvykle arogantně a na stranu Aletha se přidala i Důlní stráž, se kterou měli hraničáři v posledních letech spory kvůli výpravám do vzdálenějších dolů. Rozhodující ale byly prostě emoce. Když to v jednu chvíli během roztržky ve městě vypadalo, že dojde k naprostému masakru Mieleniných přívrženců, pobočníkovi velitele hraničářů jednoduše ruply nervy a zavelel střílet salvy na Alethovu Městskou a Důlní stráž.
Věčné Zahrady: Záhadami opředené převážně elfí společenství, které sídlí za městem, do konfliktu nezasáhlo přímo. Starostka Věčných Zahrad se pokoušela o Krvavé sobotě uklidnit situaci, nakonec však skončila s kancléřem Felahirem za linií Alethových bojovníků a rozhodla se s příchozími elfy léčit raněné. Několik salv královských hraničářů později toho dne zasáhlo právě ošetřující elfy za bitevní linií. Starostka Věčných Zahrad proto velmi tvrdě vystoupila proti Mielenovcům a jasně se přidala na Alethovu stranu, byť její přesvědčení v Zahradách nesdílel úplně každý. Momentálně jsou Věčné Zahrady oporou Alethovy moci mimo město a zastávkou kupců a poslů mířících za Alethem, byť jsou ohrožovány hraničáři.
Městská léčitelna: Léčitelé se přidali na stranu Mielen poté, co se do bojů zapojila Důlní stráž a začala k léčitelně zatlačovat Mieleniny těžce raněné síly. Léčitelna je zároveň městská, takže poté, co dorazili radní, se jasně přidala na stranu Mielen. Městským léčitelům vděčí Mieleniny síly za to, že byly schopné pokračovat v boji i po prvním dni a udržet své pozice. Jeden z mistrů léčitelů však slouží paláci.
Trpasličí kovárna a Důlní stráž: Jednoznačně od počátku podporovala právě Aletha jako právoplatného dědice podle běžného nástupnického práva. Věrnost paláci je věc, na které si rhûngarotští trpaslíci zakládají už od esgarotské okupace. Navíc kovárna vidí v Alethovi druhého Aloise Mrkvičku, a toho měla mnohem raději než paní královnu. Byla to právě Důlní stráž, komu se v počátku války málem podařilo spor rozhodnout silou.
Městské farmy: Na farmách pracuje mnoho lidí, jejichž výdělky jsou skrovné a kteří se cítili za řekou – spolu s většinou Rhûnské čtvrti – přehlížení palácem. Symbolem těchto elit se stal Aleth, kterého za řekou skutečně měl rád jen málokdo. Naopak Mielen si získala srdce prostého lidu svou ochotou řešit palčivé problémy, i kdyby se přitom měla zrušit některá privilegia mocných. Není proto divu, že mnozí lidé z farem stáli v prvních řadách, když byla Mielen provolána královnou, a táhli s ní městem se špatnou výzbrojí, ale se silnou morálkou. Mielen má díky nim navíc jistotu, že jí jen tak nedojdou potraviny.
Učená společnost: O Krvavé sobotě probíhala dlouhá porada s mágy, která nicméně nikam nevedla. Byť obě společenství sdílela často stejné zájmy i témata a řešila problémy zbytku města neznámé, s čaroději bylo občas těžké vyjít (to stejné si mysleli i čarodějové o alchymistech). Klidu na poradě nepomohlo ani to, že se v ulici pod Učenou společností srotil dav požadující propuštění některých zatčených příznivců Mielen. Následný výbuch měl za následek zřícení jedné zdi Učené společnosti přímo na dav. Ten to bral okamžitě jako sabotáž alchymistů a chtěl jejich krev. Pravdou je, že alchymisté byli výbuchem překvapeni stejně jako shromážděný dav a sami byli raněni. Přesto se Učená společnost vlastně rozhodla podpořit jednu ze stran spíše náhodně: Od kancléře Felahira, sloužícího Alethovi, došla žádost o léčivé lektvary, čemuž alchymisté vyhověli. Tím si určili stranu a byť právě v Učené společnosti bylo nejvíce těch, kteří zpočátku chtěli sjednat mír, byli to právě oni, kdo mezi prvními v jednáních zjistili, že už to není možné.
Čarodějové z věže: Během Krvavé soboty se čarodějové nacházeli na důležité poradě v Učené společnosti. Když vypukl konflikt, došlo i ke sporu ohledně toho, kdo z dědiců má právo vládnout. Královská čarodějka Elora již dříve v Radě zastávala názor, že chce-li Mielen vládnout a Aleth ne, měla by princezna dostat příležitost. Nakonec se čarodějové po výbuchu rozhodli opustit město. Přitom však byla královská čarodějka raněna. Není jasné přesně kým, ale byl to příslušník Alethovy stráže. Věž nedaleko hlavní brány do města se proto opevnila a přihlásila k princezně Mielen.
Rhûngarotské královské listy: Prostor, kde se již delší dobu vedly dlouhé debaty o tom, co město trápí a kam má směřovat, byly neutrální královské noviny. Když ale vypukly první boje, byli mezi prvními uvězněnými (pro podporování Mielen) právě někteří novináři. Zbytek redakce následně podrobně zmapoval krutosti některých Alethových bojovníků (pominul přitom podobná zvěrstva ze strany Mieleniných bojovníků) a vydal je: čímž si zvolil stranu. Jestli Alethovi dodává legitimitu to, že drží palác, pak Mielen to stejné dodávají noviny.
Městská rada: Nejvyšší volení představitelé lidu byli ve městě vždy velmi vážení. Za krále Aloise i za spravování země jeho kancléřem Felahirem měli radní v řízení města velké slovo. V posledních několika letech přesto rostlo napětí. Radní byli velmi vážení, přesto byl jejich vliv na chod království velmi malý, protože radní měli pravomoci jen v samotném městě. Městští radní byli ale definitivně naštváni až postupem velké rady, která měla rozhodnout, zda bude králem Mielen nebo Aleth. Radní města byli pouze tři, kdežto královských radních bylo i se šlechtici tolik, že názor tří městských radních nikdo nemusel brát v potaz. A tak velká rada několikrát zablokovala návrhy města mířící k volbě Mielen. A protože po zmizení Jetelvěda Čapičky bylo jen otázkou času, než promielenovskou radnici obsadí městská stráž, zbylí dva radní rychle sebrali městskou pokladnu a prchli do Esgarotské čtvrti za novou královnou.