Štítonoši jsou frakce, která má ve městě Framsburg nejdelší tradici. A to díky minulosti jejich předků, kteří obývali Rhovanion již od počátků třetího věku a později jim gondorský správce Cirion daroval za jejich služby území Calenardhon, známý nyní jako Rohan.
Národ Seveřanů prošel stovkami let změn. Nejsou stejní jako jejich předci. Spoustu jich odešlo do zemí Rohanu, kde žijí své životy. Ti, co zůstali na severu, si dlouhou dobu drželi svá území a žili podle svých tradic a zvyklostí předků. Avšak změny se nevyhýbají nikomu a Seveřané nebyli výjimkou. V průběhu věků přícházely jiné národy, lidé z dalekých krajů, kteří využili, že mnoho Seveřanů odešlo. Postupně se tak stalo, že celé velké území už nepatřilo jen jim, ale přivlastňovali si ho i ostatní. Řídnoucí počty donutily severský národ k rozdělení na menší skupiny. Někteří odešli za ostatními do rohanských zemí, jiní se odloučili od větších měst a odešli žít do málo prozkoumaných končin Rhovanionu, například ke Dlouhému jezeru. Část však zůstala po staletí v okolí Framsburgu, opuštěného po odchodu Eorlovců na jih.
Nyní Štítonoši vlastní pole a farmy ve městě, několik budov a svůj družinový tábor u města, zbytek připadl náčelníkovi a ostatním společenstvím. I přes velké změny, které nemohli ovlivnit, se drží tradic a zvyků. Naplní práce Štítonošů je chránit odkaz jejich předků, národ, zbylé území a všechny bytosti, které si nemohou pomoci sami. Drží se psaných i nepsaných pravidel kodexu cti a hierarchie, která je známá jen těm co se k nim přidají, ale nejdříve musí prokázat, že mají na to se stát členem společenstva.
Specifičnost společenstva
Oděv: Nejjednoduší inspirace je Rohan, případně oblečení severských národů. Zbroje jim také nejsou cizí. Barevně je dobré kostým ladit do hnědé, zelené, černé či stříbrné, zlaté doplňky taky neuškodí.
Zbraně: Tradičně sekery, kladiva, jednoruční meče, štíty a luky.
Dovednosti: Mezi jejich nejsilnější stránky patří šermířství a boj jako takový. Díky dlouhým létům válek mají dlouhou vojenskou tradici; válečné řemeslo a velení jim není cizí. Na severu je život krutý a museli si k přežití přizpůsobit své zvyky. Jako národ pánů koní si potrpí na využívání služeb svých koňských společníků a dovednost jezdit na koňském hřbetu se učí všichni již od útlého věku.