Framsburg je malé městečko obnovené v roce 2770 Třetího věku. Leží na soutoku řek Sivé a Táhličky, které se zde spojují v řeku Anduinu. Na místě dříve bývala stará pevnost Seveřanů. U zrodu města stála skupina uprchlíků z města Dol, které bylo zničeno drakem Šmakem. Skupinu vedl jistý Warren, o kterém vyšlo později najevo, že byl příslušníkem Srdcového esa – rozvědky dolského krále. Vůdce této skupiny se stal prvním náčelníkem osady.

V několika dalších letech se začal Framsburg pomalu rozrůstat do malého města. Díky ruinám dávné pevnosti, na kterých Framsburg stál, nebyla nouze o stavební materiál, i když celé město kvůli tomu vypadalo trochu otlučeně. Nedaleko se nacházely i dávné mohyly lidu éothéod, které byly v letech po znovuobnovení Framsburgu vykradeny. Framsburským se podařilo zloděje dostihnout a ti za ušetření jejich životů věnovali Warrenovi úlomek meče, ze kterého byla vytvořena náčelníkova čelenka.

Do města mezitím začali přicházet různí Seveřané ze vzdálenějších i bližších končin. Warrenovi se podařilo vyjednat i připojení několika okolních hrdých statkářů. Městečko zároveň začalo díky své krčmě U Prostřeleného kance lákat nejrůznější dobrodruhy, kteří v Divočině hledali chvíli oddechu.

Roku 2778 Třetího věku byla ale existence města ohrožena válkami mezi trpaslíky a skřety. Trpasličí vojsko se totiž rozhodlo obsadit Údolí Anduiny, aby mělo zázemí pro dobývání Mlžných hor. Náčelník Warren proto přesvědčil svého starého známého Tlusťocha (Hedvika Skägara-Mechůrku, známého hostinského z Železného Rhûngarothu), aby byl z města přesunut zde ukrytý princ Theothain a aby Tlusťoch pomohl vyjednávat s trpaslíky, až přijdou.

Trpasličí vojsko nechalo ve Framsburgu jen menší posádku, která si založila tábor za městem na místě tradiční tržnice. Kvůli častým sporům s trpaslíky v hospodě U Prostřeleného kance jim začali místní říkat “kebule”, “šišky” nebo “zauhlený palice”. Pro tábor se vžilo pojmenování Šiškov.

Několikaměsíční obsazení města přinášelo čím dál více sporů. Nakonec se situace vyhrotila v samém závěru obsazení, kdy už bylo jasné, že se trpaslíci z údolí stáhnou. I přes Tlusťochovy vyjednávací schopnosti se místní v krčmě porvali s trpasličí posádkou. Krčma vyhořela do základů. Warren byl zajat trpaslíky a držen na Šiškově. Část trpaslíků se ale postavila na stranu měšťanů a Warrena osvobodila. Zbytku trpaslíků zabránila v odvetě jen náhoda. Framsburg si jako svoji zastávku vybral při cestě zpět z dobyté Morie trpasličí král Náin, kterému shodou okolností dělal Tlusťoch pár let zpátky obchodního poradce. Náin byl velmi rozezlen, že nemůže přespat ve vyhlášeném hostinci a nechal se přesvědčit, aby trpaslíky z města stáhl. Ti, kteří čekali odvetu za osvobození Warrena, ve městě raději zůstali.

Nedlouho po těchto událostech se rozhodl náčelník Warren začátkem roku 2779 Třetího věku odstoupit. Město si při té příležitosti na posvátném říčním ostrově zvolilo svůj Sněm, nového náčelníka (stala se jí tehdy družinice Aledweth) i sepsalo své nejdůležitější zákony, na které zpočátku dohlížel právě Warren jako stařešina. Všichni náčelníci od té doby přísahají na posvátný runový meč, který předtím darovali Framsburgu elfové z Roklinky a který nosil právě Warren jako první stařešina. Náčelníci přísahají, že budou město ochraňovat a řádně jej spravovat.

Do městečka mezitím přicházeli další obyvatelé, například medvědovci zde založili novou krčmu pojmenovanou jednoduše Medová hospoda. K Framsburgu se začalo hlásit i více menších okolních skupin, které společně dokázaly zahnat i oslabené skřetí kmeny.

Od Warrenova odstoupení navíc na významu nabývalo pět nejsilnějších skupin, kterým se začalo říkat společenstva. Jednalo se o Štítonoše, Smečku, Mudrce, Mitrilové kladivo a Loďaře. První město zásobovali potravinami a chránili jej a protože byli nejsilnější, drželi na sněmu dva hlasy, druzí byli ušima a očima města v Divočině a vařili medové koláčky, třetí léčili raněné a zkoumali pradávné síly, čtvrtí spravovali nedávno objevený důl a marně hledali své ztracené kladivo a pátí velmi zbohatli na říčním obchodu, ale na sněmu už zastoupení nebyli. Součástí tohoto obchodu Loďařů bylo i kvalitní dřevo dovážené dokonce až do Rohanu a Gondoru. Právě Loďaři si zbudovali v Šiškově svá honosná sídla. Posledním společenstvem byla Kupecká gilda, která byla ze všech společenstev nejslabší (stejně jako Loďaři nedrželi hlas na Sněmu). Měla na starosti pozemní obchod.

Nebylo proto divu, že si brzy Kupecká gilda začala konkurovat s Loďaři. Gilda si postavila na loďařském Šiškově v roce 2784 Třetího věku své nové honosné sídlo a tvrdou konkurencí (a nejen tou) se jí podařilo do roku 2789 Loďaře vytlačit z říčního obchodu a postupně jejich sídla zavřít. Šiškov ale začal chátrat, protože Kupecká gilda neměla po tvrdém konkurečním boji (a dalších věcech) mnoho prostředků na jeho opravu a obyvatelé výstavních domů raději odešli pryč po proudu Anduiny. Když tedy roku 2790 propukly nanovo války trpaslíků a skřetů a krajinou táhly armády sedmi klanů i skřetích kmenů, usazovali se uprchlíci především v chátrajícím Šiškově. Šiškov se brzy stal čtvrtí, kam se ani náčelník neopovažoval chodit bez celé své elitní Družiny.

Do Framsburgu v několika karavanách pravidelně chodili i obyvatelé z Esgarothu a Železného Rhûngarothu. Bylo to jednak vazbou malého města na esgarothského krále, který ve Framsburgu vyrůstal a na poli velké diplomacie nad ním držel ochrannou ruku, jednak byl Framsburg viděn jako místo, kam bylo možné odejít například po smrti krále Mrkvičky a propuknutí občanské války. Ti, kdo do města přicházeli z východu, se ale postupně měnili. V současnosti se jedná častěji o dobrodruhy, námezdné hrdiny a žoldáky, protože na východ od Temného hvozdu zavládl mír.

Na 9. ročníku (2023) do města přibylo mnoho nových obyvatel, kteří zčásti přišli s říční karavanou. Příchozí rozkolísali místní politiku, a tak téměř každý den na sněmu seděla jiná čtveřice nejmocnějších společenstev. Družina doplnila své řady po fiasku s útoky na troly. Město hostilo po dlouhé době dostihy a společenstva se vrhla do svých příběhů. Například Strážci ostrova se při svých bádáních dostali až do Dol Guldur, odkud odnesli jakousi temnou čelenku. Nakonec se rozhodli ji vhodit do řeky a poslat Ulmovi, pánovi vod. Povodeň přivolaná vypadala, že se cíl snad zdařil. Asi nejdůležitější z nich se točil kolem duchů ze starobylých mohyl za městem. Duchové na město zaútočili a jedinou účinnou zbraní proti nim se ukázal být meč cechmistra Mitrilového kladiva Rhóra, jenž s sebou Rhór donesl ještě z Rhûngarothu. Město bylo vůči Rhórovi podezřívavé a obyvatelé naštvaní. Framsburg si žádal akci. Proto byla následně sestavena výprava, která se měla v noci do mohyl vydat a zjistit, co se tam stalo.

Jak záhy hrdinové zjistili, mohyly obývali Haradští, kteří před pár dny zaútočili na město a kteří v mohylách loupili staré poklady mrtvých králů. Dobrodruhům se podařilo projít skrze všechny pasti a probojovat se přes všechna monstra a nástrahy až do samotné hlavní síně. Tam na ně čekalo ještě víc haradských válečníků a skupina zjistila, že na to, aby duchy, kteří zaútočili na město, uklidnila, musí složit z úlomků takzvanou Temnou čepel. Jeden úlomek byl i součástí Rhórova meče. To byl snad důvod, proč k němu duchové tíhli. Rhórův meč byl zničen a s pomocí všech úlomků byli duchové uklidněni. Bohužel při boji s krvežíznivci zahynuli dva dosud znesváření vůdci společenstev: Aedril ze Smečky a Fregal ze Štítonošů.  Jejich oběť město spojila. Dalšího dne se konaly pohřby a celé město se sešlo na břehu řeky, aby se rozloučilo se svými hrdiny. To vše doplnila ještě svatba hostinského Huorda a kapitánky Družiny Thyry.

Chvíli byl klid, ale o měsíc později (10. ročník, 2024) začal přicházet svár z lesa. Jako kdyby se proti městu stavěla sama příroda – přibývalo útoků zvěře. Brzy poté vyšlo najevo, že do města poslal dopis jeho zakladatel Warren – první náčelník a poté stařešina, který se ve svém kmetském věku rozhodl putovat po Divočině. Prý do města přijde. Než to stihl, objevil se ve městě jiný návštěvník – Huorthův bratr Jarvat, také medvědovec. Ukázalo se, že ti dva mezi sebou měli nějaké spory, dokonce se poprali a oddělit je od sebe musela Huorthova žena, kapitánka Družiny Thyra.

Na město mezitím začaly útočit síly lesa. Začalo to krysami, proti nimž Jarvat roznášel bylinné směsi, brzy se ale přidala i větší zvířata, ale i zplozenci temnoty: vrrci, pavouci i duchové. I když prvotních hádkách a zmizení to vypadalo, že Huorth je ten špatný a že podlehl nalezené temné čelence, kterou mágové na 9. ročníku spláchli do vody, nakonec vyšlo najevo, že to byl právě Jarvat, kdo byl pod vlivem temné čelenky (tu si bláhově nasadil, když ji uviděl v řece při své pouti za návštěvou bratra) a město otrávil. Lstí se mu podařilo unést jak náčelníka, tak Thyru. Výprava dobrodruhů je vyrazila zachránit. Náčelníka nalezli, avšak Thyru a Huortha ne. Zato ale našli tělo Jarvata, kterému nějaký černokněžník vytrhl srdce z hrudi.

Než se ale stihla výprava vrátit do města, přišel konečně očekávaný Warren Zakladatel. Přivítal ho stařešina Kandrael. Zpočátku milé setkání se obrátilo, když Warren trval na tom, že městu od  útoků divočiny pomůže pouze krvavý rituál. Město poslechlo Warrena a vydalo se do Krvavého lomu – kde však ke hrůze přihlížejících Warren zavraždil svého nástupce Kandraela. Z těla vystoupil temný stín – nazgûl jménem Khamûl, kterému patřila dolguldurská čelenka.

Všichni se okamžitě vyrazili skrýt do města, za zády jim duněly válečné bubny a s městem to nevypadalo vůbec dobře. V čele armády totiž kromě nazgûla na létající bestii kráčeli i ovládnutí Huorth s Thyrou. Nastala strašlivá bitva. Zemřelo mnoho statečných bojovníků, včetně náčelníka Fandrala, který hrdinně padl v souboji s nazgûlem. Když už situace vypadala beznadějně, tu se na obzoru objevil jezdec v šedém hávu, který městu pomohl zahnat hrozivého nepřítele.

Framsburg přežil, nicméně stál na prahu zkázy. Smečka hrozila odchodem poté, co jí ostatní společenstva napadla v taktikách, navíc bylo třeba zvolit nového náčelníka i stařešinu. Náčelníkem byl zvolen za podpory Kupecké gildy trpaslík Barimith Palihuba z Mudrců. Za svého stařešinu si vybral právě Huortha. Část Družiníků následně opustila službu, včetně kapitánky Thyry, která byla těhotná.

Během následujících jedenácti měsíců až do srpna roku 2801 Třetího věku (11. ročník, 2025) se město vzpamatovávalo z utržených ran. Kupecká gilda posílila své postavení dohodou, že bude sama regulovat nelegální zločin vedle počtem oslabené Družiny. Město se s nadějí vrhlo na přípravy Framsburských slavností, na něž byli – jak velí tradice – pozváni vyslanci okolních zemí. Vyšlo také najevo, že náčelník Palihuba je zamilovaný již léta do Thyry, což stařešina Huorth vyřešil výzvou na souboj v Krvavém lomu, k němuž teprve dojde.

Seznam náčelníků

Toto je seznam všech framsburských náčelníků. Uvedené společenstvo ukazuje, odkud předtím pocházel, než se stal náčelníkem (náčelník ale poté, co se ujme funkce, ztrácí členství ve svém původním společenstvu).

1. Warren Zakladatel – 2770–2779 Třetího věku
2. Aledweth Strážkyně – 2779–2781 Třetího věku
3. Tarheleb ze Smečky – 2781–2784 Třetího věku
4. Mariwen od Loďařů – 2784–2788 Třetího věku
5. Pavthain od Mudrců – 2788–2789 Třetího věku
6. Wulfrern Eóda ze Štítonošů – 2789–2795 Třetího věku
7. Dwálin z Mitrilového kladiva – 2795–2797 Třetího věku
8. Fandral ze Štítonošů – 2797–2800 Třetího věku
9. Barimith Palihuba od Mudrců – 2800–dosud (2801) Třetího věku

Seznam stařešinů

1. Warren Zakladatel – 2779–2787 Třetího věku
2. Kandrael od Strážců – 2787–2800 Třetího věku
3. Huorth ze Smečky – 2800–dosud (2801) Třetího věku