Hraničáři a lukostřelci na PP, jejich výbava, postupy výroby a nějaké menší tipy
V tomto Malcolmově článku se podíváme na nejrůznější aspekty hraní postav, které spojuje především střelba z luku.
Tábor Pán Prstenů je rozdělen do dvou částí, na role-play a na bitvy. Střelci se hodí do obou částí, ale jejich role je značně odlišná.
Pokud se vám bude zdát, že v některých případech jdu až příliš dopodrobna, nejste na omylu. Podrobnější prvky tohoto návodu jsou určené hlavně pro ty, kdo chtějí být schopni dobře bojovat i v RP. V bitvě, kde se do boje zblízka jako střelec téměř nedostanete, jsou podobné výmysly téměř k ničemu, to je pravda, na to postačí obyčejný toulec k pasu a dvouletkové šípy. Ale hrát střelce nebo hraničáře v RP může být velice náročné z bojového hlediska, vzhledem k tomu, že většina konfliktů je malého rozsahu a na velké ploše, kde vás většinou nebude nikdo krýt. Pokud na nezkušeného střelce vyběhne válečník, může tak jednou vystřelit a dát se na úprk, ale s toulcem u pasu se špatně běží a pokud onen válečník je skutečně odhodlán ho oddělat, většinou se mu to povede. Střelec samozřejmě může vytáhnout záložní zbraň, ale jelikož jeho strom postrádá schopnosti na boj z blízka, moc šancí nemá. Více specifické části návodu jsou tedy pro ty, kdo chtějí využít potenciál střelce a hraničáře v role-play na maximum.
V letošním roce nebudete omezeni vybíráním schopností z jednoho či dvou stromů – schopnosti můžete s výjimkou schopností magických kombinovat téměř libovolně, ale abyste získali schopnosti vyšších stupňů, musíte mít naučené schopnosti základní daného stromu. Nemusíte být tedy 100% hraničář/lukostřelec, schopnosti lze kombinovat s například vrahem nebo válečníkem.
Hraničář
Schopnosti hraničářova stromu jsou pro postavy spíše individuálního zaměření. Dokáže snadno přežít v přírodě, ve které se skvěle vyzná, má znalosti základního léčení. Postava s většinou schopností z tohoto stromu by se měla držet co nejdál od boje zblízka, i když nějaká šarvátka s mečem je nevyhnutelná. Když půjde do tuhého, může snadno utéct z boje a ztratit se v divočině. Nejzkušenější hraničáři dokáží být velice efektivní i se svými meči.
Střelec
Schopnosti střelce jsou zaměřené na zranění nepřítele: svými šípy může prorážet nepřátelské štíty a zbroje, snadno zasáhne nekrytá místa, přesně mířeným šípem umí nepřítele i zmrzačit. Tyto schopnosti se hodí pro postavy, které očekávají častý boj, ideální pro armádní lučištníky, členy stráže, nebo i…ehm…bandity.
Luky
Na Pánu Prstenů nejraději vidíme luky dřevěné, nebo alespoň dřevěně vypadající (není problém, pokud má luk laminátové jádro s dřevem po stranách nebo dřevěnou patinu). Reflexní laminátové luky s kovovým madlem, nebo dokonce luky kladkové se opravdu nehodí, nevypadají dobře a navíc jsou neskladné a těžké. Ještě se nestalo, že bychom někomu nedovolili hrát s lukem, který si přivezl, i když měl do dobového velmi daleko, ale berte na vědomí, že to nevidíme rádi.
Střelné zbraně na larp mají maximální povolenou sílu nátahu 15 kg. To je jednak z bezpečnostního hlediska a jednak kvůli českým zákonům, které neumožňují držení silnějších luků a kuší osobám mladším 18 let a takové zbraně se ani nesmí používat na místech přístupným veřejnosti, což samozřejmě může představovat problém pro dětský tábor odehrávající se z větší části ve státním lese. 15 kilogramů, to je cca 33 liber. To neznamená, že je dobré si přivézt dlouhý zpětně prohnutý luk s maximálním povoleným nátahem. Podobný luk z plného napnutí už je pro zasaženého zblízka trochu moc.
Pokud chcete brát hraní vážně, dlouhé luky jsou nejlepší v rozmezí 22-28 liber, krátké luky a kuše jsou ideální v maximální povolené síle. Berte na vědomí, že jiné larpové akce často stanovují strop na 30 librách, pokud tedy plánujete hrát i někde jinde než u nás, je třeba to mít na mysli při pořizování nebo výrobě.
Jestliže plánujete hrát se silným lukem, výrazně doporučuji lukostřeleckou rukavici, aby vás nebolely ruce od napínání tětivy.
Šípy
Internet je velké místo a dá se najít mnoho návodů, jak šípy vyrábět, stejně tak je mnoho obchodů prodává.
Ke hře lukostřelce samozřejmě šípy potřebujete. V larpové komunitě koluje mnoho druhů, ale základ je následující: alespoň 2 letky, dostatečně hluboký a široký zářez, pevně připevněná bambule o průměru minimálně 5 cm a PRO LÁSKU BOŽÍ BEZ HROTU.
Bambule jsou nejčastější ve stylu Hůrky u hobitů: na týblo šípu je nasazen asi do ⅔ provrtaný dřevěný válec, na jehož konec se přilepí kruh z karimatky, a na tu nakonec přijde válec z molitanu o stejném průměru jako ten kruh a vše je následně omotáno kobercovou páskou. Takový šíp je základ a já vlastní šípy vyrábím podobně.
Týbla – u šípů je častý problém, že se lámou, proto je lepší vybírat silnější týbla, ideálně 1 centimetr v průměru. Někdo používá týbla laminátová, ale u nich je velký problém: laminát je o dost těžší než dřevo a v průměru 1 cm by už šíp nikam nedoletěl. Užší týblo, například 5 mm, je stále těžší než dřevěné a dalo by se teoreticky použít, ALE je to velice obtížné na konstrukci, jelikož takto těžké týblo o takto malém průměru bude při nárazu propichovat hlavici, a to i dřevěnou (o korku nemluvě, ten často prorazí i dřevěná týbla). Pokud tedy mohu radit, laminát nechtě být, je dražší, těžší, zapichují se z něj piliny do kůže a špatně vyrobený šíp z něj vás může probodnout. Není to legrace a můj vlastní laminátový šíp, který jsem považoval za bezpečný, se regulérně zabodl do stromu.
Když už jsem zmínil korek – korkové špunty se někdy používají místo dřevěného válce, přičemž se na ně nalepí plastové víčko. Je to funkční způsob, jak hlavice vyrábět, ale korek bohužel dělá problémy v tom, že se při dopadu na tvrdý povrch láme. To se dá vyřešit tím, že týblo prostrčíte celým špuntem, a tím bude přímo v kontaktu s víčkem na něm. V takovém stavu by se ale mohlo stát, že týblo při nárazu víčko prorazí, nebo ho oddělí od špuntu, a tím se vyviklá hlavice. To je opět řešitelné: přilepením špuntu přímo k týblu. V takovém stavu je šíp použitelný a trvanlivý, ale má nevýhody oproti konstrukci s dřevěným válcem: potřebuje mnohem více lepidla (spoj mezi týblem a krokovým špuntem, spojení korku a víčka) a pokud se vám šíp zlomí, taková hlavice se velice špatně dá nasadit na jiné týblo.
Na spojování jednotlivých částí doporučuji chemopren, ten vydrží všechno. Jen si dejte při lepení pozor, aby jste se ho příliš nenadýchali.
Výrazně doporučuji zářez místo končíku. Na šípy se během bitev šlape a končík se v takovém případě snadno vylomí a máte po šípu.
Letky jsou povinnou součástí šípu, sice alespoň dvě. Mohou být péřové, kožené nebo i z lepící pásky, cokoli funguje. Šíp bez letek si dělá co chce a může se v letu i převrátit, šíp s jednou letkou se zase často chová jako bumerang. 2 Letky jsou dostačující, ale šíp se většinou vychyluje v jednom směru. 3 letky jsou ideální, ale jen v případě, že máte dobře vyváženou hlavici, jinak je rozdíl oproti dvěma letkám minimální. Šíp se třemi letkami má pro mnohé nevýhodu, že je možné ho zasadit do tětivy jen v jednom směru (v takovém, kdy směrová letka ukazuje směr od těla luku). To se dá usnadnit barevným odlišením směrové letky, ale ještě lépe přilepením malého obdélníku nebo čtverce kůže na úroveň zářezu na stejné straně, jako je směrová letka. Díky tomu, můžete v ruce cítit, jak máte založit šíp. Chce to trochu cviku (kterého se vám dostane na táboře 🙂 ), ale výsledek stojí zato. Nemusíte koukat, jak zakládáte šíp, a to výrazně urychlí střelbu a navíc se dá střílet i za běhu.
Teď se dostávám k dalšímu důležitému vybavení střelce: toulci. Ten je buď přes záda, nebo se připevňuje k pasu. S toulcem u pasu budete mít snadnější přístup k šípům, ale nedá se s ním kloudně běhat, aniž byste si ho museli přidržovat, a to jaksi limituje možnost se hýbat a zároveň střílet. To samozřejmě nevadí v boji o hradbu nebo když vás kryjí spolubojovníci. Pokud byste ale rádi zůstali konkurenceschopní i v individuálním boji, kdy se na vás rozběhne válečník, osobně považuji toulec přes záda za nejlepší možné řešení. Je ovšem nutné ho mít dobře přidělaný, neměl by se kývat a měl by být lehce vychýlený do strany (aby nebyl přímo za hlavou). Dobrý materiál je kůže, jekor, koberec, nebo jakýkoli jiný pevnější ohebný materiál.
A ano, můžete nosit šípy v ruce nebo je mít za opaskem, ale je to dosti nepraktické.
Závěrem
Nechci samozřejmě tímto místy příliš podrobným návodem odradit od hraní střelce či hraničáře v RP. Naopak, kdokoli, kdo se na to cítí nebo se chce zlepšit bude vítanou posilou do našeho střeleckého sboru. Nemusíte být nijak zkušení, abyste mohli lukostřelce hrát. Jsme tábor určený i pro ty, kdo se larp teprve učí, a to samozřejmě platí i pro lukostřelbu. Nemusíte ani mít vlastní luk a šípy, oboje je možnost zapůjčit (krátké 20 lbs).
Malcolm