Arathorn I., dvanáctý náčelník Dúnadanů a druhý král obnoveného Arnoru, se chopil vlády v roce 2784 po smrti svého otce. Hned v rok svého nástupu čelil vážné krizi: Vrchovci, jeden z národů, které obnovily království Arnoru, vyhlásil nezávislost, a vydal se do války se svými dávnými nepřáteli z Rohanu o úrodná území kolem řek Želízu a Adornu.
Nutno podotknout, že v době obnovení království Vrchovina kontrolovala většinu historického území Cardolanu, včetně významného města Tharbadu, které bylo součástí Arnoru. Ve chvíli vyhlášení nezávislosti tedy okamžitě vzniklo mnoho důvodů pro budoucí válku – Vrchovina si při vyhlášení nezávislosti chtěla nechat všechna území, které měla před vytvořením království, avšak Arnor si samozřejmě nárokoval své historické země.
Vrchovci předpokládali, že svým vyhlášením nezávislosti se Arnor rozpadne. Zbývaly v něm jen hobiti z Kraje a lidé z Eriadoru, kteří se však těšili podpory elfů z Lindonu. Po nerozhodné válce s Rohanem se ukázalo, že Arnor sporná území jen tak Vrchovině nenechá.
Arnor se dlouhou dobu potýkal s nízkou populací. Jediným velkým městem, které v dobách před obnovením království dobře fungovalo, byla Hůrka, která se poté stala ekonomickým centrem celého království. Po zničení Angmaru Arnor přijal lidi, kteří žili na jeho území a odpustil jim jejich prohřešky. Tito lidé, ač dříve sloužili zlu, se chopili šance na nový život v daleko přívětivějších podmínkách, než jaké panovaly v chladné staré Černokněžné říši. Stejné příležitosti využili i horalé z Rhudauru, kteří se snažili vyhnout skřetům a trolům kolem Mlžných hor. Království tak zažilo velkou populační i ekonomickou obnovu. Kromě Hůrky bylo schopno zalidnit i stará opuštěná města. Dúnadané, kteří se dříve v Eriadoru dříve zastávali roli hraničářů, nelenili a znovu osídlili stará sídla v Arthedainu: Fornost a Annúminas. Tento vývoj nezůstal bez pozornosti – a mnozí lidé z Gondoru se vydali, s požehnáním gondorského správce, podpořit nové království.
Ve chvíli, kdy došlo na válku s Vrchovinou, už byl Arnor úctyhodnou silou. Pomocí lodí na Brandyvíně a nových jezdeckých oddílů obsadil Cardolan a vyslal svou hlavní sílu na Tharbad. Opevnění města, ačkoli staletí neudržované, bylo stále mistrovskou númenorejskou prací a Vrchovci ho dokázali dobře využít. Po letech obléhání se ale vrchovští vojáci vzdali. Pomocí námořní invaze pak Arnor dokonce obsadil i Lond Daer, další ze starých númenorejských měst, a Vrchovci byli poraženi – a zůstalo jim jen jejich původní území ve Vrchovině. Tak válka skončila a království se tak mohlo těšit míru a prosperitě.
Vzkvétající Arnor ale nemohl uniknout pozornosti Čenokněžného krále, který teď sídlí v Minas Morgul. Využil svého vlivu a vyslal umbarské loďstvo s haradskými válečníky, aby Arnor oslabilo. Umbarské loďstvo rozhodujícím úderem zničilo lodě Arnoru ukotvené u Lond Daeru a rychle obsadilo území kolem řeky Gwaithló. Tharbad byl zcela nepřipraven na útok z moře a rychle padl. Píše se rok 2795 a v Eriadoru začala nová válka. Úvahy krále Arathorna, že by vyslal posily na pomoc trpaslíkům v jejich válce se skřety, tak vzaly brzy za své. Arnor je v ohrožení!
Obyvatelstvo a sídla
Největším městem Arnoru je Hůrka, která funguje i jako hlavní město. Nachází se na příhodném místě a do obnovení království bylo jediným velkým obydleným lidským městem v Eriadoru. V Hůrce žijí převážně lidé Druhého domu, příbuzní Vrchovců. Samotní Vrchovci osídlili část Cardolanu, zejména přístavy Tharbad a Lond Daer, které jsou teď ale okupované korzáry. Dúnadané znovu zabydleli významná města v Arthedainu, tedy Fornost a Annúminas, i když jejich počty jsou stále nízké. Ty části Rhudauru, které nejsou plné skřetů, zabydleli horalé a lidé, kteří dříve sloužili Angmaru.
V Kraji žijí pochopitelně hobiti. Mezi významná sídla patří Velká Kopanina, Hobitín a Bralův Městec. Hobiti se vždy raději drželi v Kraji, ale mnozí z nich žijí i v Hůrce a další slouží v armádě Arnoru.
Arnor sice nese velké jméno, avšak jeho momentální rozsah je spíše Arthedain s okolními provinciemi – Cardolan i Rhudaur jsou mnohem více vylidněné a zčásti obsazené nepřáteli.
Kostýmy, zbraně a vůbec
Hlavní barvou Arnoru je modrá, doplněná o bílou, podobně jako vždy bývá Gondor. Vhodná je i zelená doplněná o hnědou, pokud byste chtěli bojovat jako například hraničáři, ale v takovém případě je důležité, aby zelená byla dominantní, aby si vás někdo nespletl s Vrchovcem (hraničář co je tady na obrázku by byl už moc do hněda).
Hraničáři jsou dobrou možností pro střelce – typicky s dlouhým lukem, mečem a pláštěm v zelené a lehkými, případně i kroužkovými zbrojemi. Inspirujte se například u Ithilienských hraničárů nebo kostýmu Aragorna z prvního filmu.
Je tu i prostor pro těžkou pěchotu v plátových nebo kroužkových zbrojích se štíty jako Dúnadané z Arthedainu. To je dobrá volba pro naše stálé gondorské plechovky.
Hůrečtí vojáci mohou volit téměř cokoli – kuše, luky, meče, kopí, štíty včetně pavéz, sekery, zbroje jako prošívky, kožené, kroužkové, brigandýny, a všelijaké helmy (např. železné klobouky) – kostým běžného vojáka vrcholného středověku by se hodil právě sem.
Jako hobit je mnohdy náročné dát dohromady bojový kostým tak, abyste v něm stále vypadali jako hobit, a ne jako člověk. Jak na sebe hodíte zbroj, už moc nejdete poznat. Nějaký prostě oděný střelec, kopiník nebo obíhač ale hobití vzhled asi udržet zvládne. Kalhoty s kšandami, košile, slamák a vestička, a jasný hobit je na světě.
Jasně rozpoznatelným symbolem je arnorská koruna se sedmi hvězdami, jako je na vlajce, ale protože arnorské symboly se na české larpové scéně moc neuplatní, tak gondorské stromy nikoho neurazí.
