Naše země se táhne od Západního moře až po Anduinu. Minas Tirith, Bílé město, je symbolem odhodlání stovek generací, které čelily hrozbě Mordoru. Krev Númenoru koluje v našich žilách – a naše krev je cenou za bezpečí lidu Západu. Neustálá válka z nás činí nejlepší válečníky – až jednou získáme zpět východní Osgiliath a obnovíme tak staré hlavní město, vezmeme si zpět Ithilien a obsadíme Minas Ithil, které bylo před tisíciletím pokřiveno Pánem nazgûlů.
Gondor nepotřebuje krále. Správce Beregond pochází z dlouhé linie strážců trůnu, a jeho odhodlání nelze přehlížet. Sám je velkým válečníkem – ještě za vlády svého otce vedl výpravu proti korzárům z Umbaru a Vrchovcům, kteří zaútočili na našeho dávného spojence, na Rohan.
Oči Bílé věže, věže Ectheliona, se neustále upínají na východ, kde Černokněžný král schraňuje svá vojska. Haradští barbaři se shromažďují v Harondoru, naší bývalé provincii, a lodě korzárů brázdí vody Tolfalasu a jen stěží nepronikly do ústí Anduiny. S pomocí Dol Amrothu, knížectví našeho království, jistě ubráníme naše pozice – a možná Haradské zaženeme zpět do pouště a spálíme Umbar i jeho flotilu na popel.
Mosty Osgiliathu a ostrovní pevnost Andros jsou silné a představují skvělou obranu před hordami Mordoru. Díky vojenskému úspěchu pět let zpátky se nám podařilo zřídit útočiště hraničářů v Severním Ithilienu: Henneth Annûn. Tato přírodní pevnost, chráněná řekou a vysokými skalami, zůstává dosud skřety neobjevena a dokáže ukrýt na pět stovek gondorské elity, Ithilienských hraničářů. Tito ostřílení veteráni, mnohdy Dúnadani, jsou mistry skrývání a lukostřelby, jejichž um by si nezadal ani s elfími hraničáři Lórienu. Představují naději pro celý Ithilien. Systematicky vybíjí mnohdy neorganizované tlupy skřetů na východním břehu Anduiny, a stejně zachází i s Harady, kteří by se chtěli dostat až do údolí Morgulu a posílit jeho obrany na příkaz Černokněžného krále.
Vojska Bílé věže jsou rozsáhlá. Samotné město je chráněno Fontánovou gardou a Stráží Bílého stromu, stejně jako mnohými, těžce obrněnými pěšáky a lukostřelci. Z Pelargiru pochází skvělí lehkooděnci, stvoření pro námořní boj. Z Lossarnachu sekerníci, za jejichž údery by se nestyděli ani trpaslíci. Labutí rytíři z Dol Amroth patří k těm nejlepším – přeci jen bojují za Gondor!
Kostýmy, zbraně
Základními barvami jsou modrá a doplňkově bílá (oproti knihám, kde jde o černou a bílou). Modrý tabard a prošívaná zbroj je adekvátním základem gondorského kostýmu, který si podle dalších úprav můžete předělat na příslušníka výše zmíněných jednotek. Jste-li majiteli plátové zbroje, pak je Gondor (nebo trpaslíci) právě pro vás. Pozdnější helmy, jako šalíře, barbuty a bascinety se také hodí (rané, jako normanské a vikingské směřujeme k jiným frakcím). Pokud se na vás vyskytne (ideálně na zbroji nebo na štítu) bílý gondorský strom, nebo labutí loď, jste-li z Dol Amrothu, bude to skvělé. Případného Ithilienského hraničáře v zelené a hnědé také uvítáme.
Co se zbraní týče, máte téměř volnou ruku – vyhněte se akorát šavlím, kuším a šítům s kulatým pěstně drženým štítům, které jsou rezervovány pro jiné frakce.
