Alois Mrkvička, kdo by to do něj řekl, že jednou bude králem? Pojďme se společně podívat na počátky současného rhûngarothského panovníka a na to, jak v současné době spravuje svoji zemi.
Mrkvička v Esgarothu
Není jisté, kde se Alois Mrkvička narodil. Jistě víme pouze to, že se ho ze záhadných důvodů, které nikdy nebyly objasněny, ujala jedna trpasličí rodina, u které strávil Mrkvička dětství i dospívání. Jako téměř dospelý se vydal do Esgarothu za obživou (na práci v dole byl moc velký) a vstoupil do zdejší městské stráže a léta setrvával na pozici obyčejného strážmistra. Raketový vzestup přišel až s pádem Ereboru a Dolu. Z hordy uprchlíků tehdy starostu města klepla pepka a po složitých peripetiích se stal starostou tehdejší kapitán stráží, Dagobert Theodriff. Právě Mrkvička byl vybrán jako jeho nástupce ve velení Městské stráže. Mrkvička záhy projevil své schopnosti.
Pro slibný flek v Esgarothu se stala pohromou korunovace a svatba Dagoberta Theodriffa s Heleth Dolskou, během níž se Dagobert prohlásil králem. Jak je známo, díky Esgarothské fintě s ovcí (pokud tento příběh neznáte, určitě se zeptejte někoho, kdo byl na prvním ročníku tábora) spáchala královna Heleth sebevraždu. Zničený Dagobert rozjel kola vyšetřování a prý se dost změnil vlivem ztráty milované. Mezi králem a kapitánem došlo k rozepřím, až raději Mrkvička v tichosti složil funkci, pověsil meč na hřebík a přestěhoval se do nově stavěného Železného Rhûngarothu.
Útočiště v Železném Rhûngarothu
Mrkvička našel v Rhûngarothu ideální místo pro vojáka ve výslužbě. Založil zde hospodu „Zahrádka“ a spokojeně si zde žil. Později, když problémy rostly (další lidé prchající před válkou, černokněžnice v zádech, mordy, neschopný purkmistr, neschopná stráž), stačilo jen velmi málo. Mrkvičkovi se vrátilo jeho hrdinství (prý „něčím“ umocněné). Všude viděl bezpráví, které bylo třeba napravit, cítil se velmi odvážně a chtěl to vyřešit jednoduše jako… jako král Železného Rhûngarothu.
Zakladatelé města (kteří vládu města založili na systému městské republiky) by se té myšlence asi smáli, ale protože byli dílem již mrtví (výsledek městské politiky), o něčem to asi svědčilo. Nový purkmistr, trpaslík Dálin, byl nucen přistoupit na referendum. Mrkvička okamžitě začal skládat královskou radu, aniž by byl ještě králem. V referendu republiku a demokracii obhajovala jen sama rada a čarodějové, zbytek obyvatelstva (nutno říci především z recese) byl pro monarchii, která tedy vznikla. Králem byl okamžitě provolán právě hospodský Alois Mrkvička.
Intronizační rituál (tj. rituál, který krále uvádí do funkce) byl trochu podivný — před samotnou korunovací bylo nutno ubránit město proti rebelantům od černokněžnice. Král hrdinně velel obraně města (za pomoci svých rádců) a město uhájil. Hned poté se konala slavnostní korunovace. Alois I. přijal korunu od purkmistra Dálina a stal se panovníkem.
Jeho Veličenstvo
Prvním skutkem, učiněným těsně po korunovaci, bylo pasování věrného druha ve zbrani. Král také uklidnil svým jednáním v nastalých týdnech zastánce republiky, kteří se monarchie děsili. Alois I. totiž ani zdaleka nechtěl vládnout jako absolutistický monarcha. Úřad purkmistra královolbou zanikl, proto byl Dálinovi navrácen úřad trpasličího radního. Samotná městská rada zanikla a místo ní vznikla rada královská. Tři původní radní, tj. trpasličí, esgarothský a rhûnský jsou i nadále voleni (na doživotí) a odvoláváni dle práva městského daným stavem měšťanů a jsou součástí královské rady. Těmto úřadům se v právní hantýrce začalo říkat „staré“, či „městské“. „Nové“, to jest „královské“ úřady jsou obsazovány dle libovůle krále a jedná se o tyto úřady: královský alchymista (náš známý a smrtelně lenivý moudrý Richard z Věže), královský čaroděj (čarodějka — Lóminiel, vyslankyně z Caras Calen) a královský radní za elfy a hobity (léčitel Arphenion).
Nutno zdůraznit, že královská rada má formálně pouze poradní funkci, byť na ni král háže všechny pravomoce, které se mu nelíbí. Spíše je takovým koordinátorem.
Pod vládou krále si město žije již dva roky. Byla založena královská stráž, navázány diplomatické styky s okolím. Rozvoji Mrkvičkovy říše jako kdyby nic nebránilo… ale zdání klame.
Zajímavostí je titulatura řečeného krále. Její plné znění je totiž takovéto: Král Alois I. z Železného Rhûngarothu, řečený Mrkvička I. jakosti, Vždy rozmnožitel mrkvového Reichu, Ochránce karotkového hrobu při nejsvětější hospodě Železnorhûngarothské a vítěz Soutěže o nejlepší kořenovou zeleninu