Náš tábor se odehrává v Tolkienově Středozemi. V některých jeho částech jsme ale se více či méně odchýlili, ať už z praktických důvodů, nebo kvůli historii našeho děje.
Příběhy světa Pána prstenů jsou spletité a komplexní. Naštěstí je však nemusíte do detailu znát. Proč? První ročník našeho tábora započal totiž v roce 2770 Třetího věku, v momentě, kdy drak Šmak zničil Erebor a Dol. A i nyní jsme ještě zhruba 150 let před dějem knihy Hobit a zhruba 230 let před dějem knih Pána prstenů. Zaplňujeme tedy bílá místa v historii severní Středozemě.
Larpová část našeho tábora se po celou dobu odehrává ve Rhovanionu, zemi na východ od Mlžných hor. První ročník se odehrával v Esgarothu, Městu na Dlouhém jezeře. Zdejší starosta Dagobert Theodriff zachránil zajatého dolského dědice Theothaina a vzal si za ženu jeho matku, královnu Heleth, načež se stal králem. Došlo nicméně k Esgarotské fintě s ovcí a věřilo se, že princ zemřel. Královna proto spáchala sebevraždu. Na samém sklonku roku 2770 Třetího věku se založily obchodní stanice nazvané Železný Rhûngaroth.
A byl to právě Rhûngaroth, kam se náš děj přesunul na druhém ročníku. Propukly totiž občanské války v Esgarothu a v Železných horách, a tak se stanice sjednotily a osamostatnily. Město čelilo mimo jiné útoku černokněžnice a jejích sil, které hrdinně zahnal Alois Mrkvička, hostinský a dříve esgarotský strážník. V hlasování uspořádaném městskou radou si lid vybral, že chce místo republiky monarchii, a tak se Alois stal králem. Korunoval jej dosluhující purkmistr Dálin. Psal se tehdy rok 2775 Třetího věku.
Třetí ročník se odehrával v roce 2777 T. v. Po úvodním zničení služebníků Temnoty se ve volbách do městské rady, která měla ve městě stále značné pravomoci, podařilo zvítězit kandidátům královské rozvědky (přesněji zločinecké organizaci Stoka), Městské stráže a Podnikatelů. Tyto tři frakce, stojící za většinou korupce, postupně jako Triumvirát ovládli téměř celé město. Skupiny měly značný vliv i na samotného krále, který si v létě vzal elfí gardistku Golvin Naegril, jednu z největších válečnic severu.
Čtvrtý ročník následoval jen rok po tom třetím. Moc Triumvirátu nad městem se začala postupně drolit. Rhûngaroth se navíc na jaře roku 2778 dostal do války se svými sousedy, kterým se nelíbilo, že jim Rhûngaroth bere příjmy z obchodu. Společně proto vytáhli na město. Městská rada posílila v pravomocích, aby se královská správa mohla věnovat obraně země. S Rhûnem se podařilo uzavřít mír, ale válka se na čas dostala z pohraničí až k městským farmám. Eliminováno bylo i ležení skupiny skřetů nedaleko města. Na konci ročníku byla králem celá městská rada odvolána.
Pátý ročník byl zasazen do roku 2779 Třetího věku. Válka s Esgarothem a s trpaslíky stále pokračovala, král se s rodinou uchýlil do pohraničí, odkud vedl vojska. Přesto byl ve městě poměrně klid. Začaly dokonce vycházet pravidelné výtisky novin. Potom ale přišel zlom. Elitnímu oddílu Esgarothu se dík infiltrátorům a nesmírnému překvapení všech podařilo dobýt Železný Rhûngaroth. Kapitán stráží byl popraven a nad městem zavlála esgarotská vlajka s okupační správou. Okupantů však bylo nakonec příliš málo a i přes úspěšnou likvidaci některých odbojů se podařilo provést revoluci. Městská hlídka v čele s rytířem Finurem zahájila povstání, které záhy podpořili královští hraničáři. Král dorazil do města o den později, avšak přivítala ho vlna nevole: město se zvládlo přeci osvobodit samo.
Šestý ročník se přesunul až do roku 2784 Třetího věku. Válku se mezitím podařilo ukončit převratem v Esgarothu, který provedla stará dolská rozvědka Srdcové eso. Vyšlo najevo, že dolský princ Theothain nebyl zabit v roce 2770, ale že přežil a že se již několik let skrývá přímo ve městě jako synovec kancléře Černopláště. Dle mírových dohod měl Theothain v létě roku 2784 opustit město a vydat se do Esgarothu, přičemž Rhûngarotští mu měli vybrat ženu. Bál a velká vyjednávání nakonec vedly ke svatbě s Theothainovou milovanou Ithlien z hraničářského sboru. Kandidátka královny Golvin prohrála.
Sedmý ročník následoval v roce 2785 Třetího věku. V mezidobí došlo údajně k hádce v královském paláci, neboť král Alois I. odebral Golvin značné pravomoci v řízení země, včetně její obávané rozvědky. Královnu poté pod městem zajali skřeti. Na samotném táboře poté došlo k několika pokusům o převrat, avšak čím dál více s horšími výsledky, neboť počet republikánů klesal a král i jeho děti jsou oblíbeni. Vyrazila také další z výprav pátrající po královně. V prázdném skřetím táboře uviděli skřetí malbu, na které černovlasá elfka sjednocovala skřetí kmeny. Výprava dorazila do města jen těsně předtím, než skřetí armáda. Náčelník sňal masku a doopravdy se jednalo o Golvin Naegril. Začalo obléhání, v němž ale skřetí armáda prohrála a královským hraničářům se následně podařilo dostihnout a zabít i samotnou královnu Golvin. Krále stihl smutek a rozhodl se potají odejít i s dětmi z města neznámo kam. Královské a městské radě předal pravomoci s tím, že může trůn podržet pro jeho děti. Ve stejný den se nad městem objevil i jiný nečekaný návštěvník. Byl to drak, na kterého narazila výprava a kterému nevrátila prsten, který měl v držení jeden z runových kovářů. Byl to jeden ze sedmi trpasličích. Runový kovář Tasir se rozhodl prsten vydat, avšak drak jej pozřel i s prstenem, načež odletěl se slovy, že si to s městem ještě vyřídí.
Osmý ročník se odehrával v roce 2795 Třetího věku. Po smrti krále Aloise I. Mrkvičky se do města vrátily jeho děti, dvojčata Aleth a Mielen. 6. 8. došlo ke Krvavé sobotě, jíž započala občanská válka. Konflikt rozdělil město vedví a přinesl mnoho mrtvých. Po úmrtí prince Aletha vládu převzala mírovým způsobem jeho sestra, královna Mielen, a byla korunována kancléřem Felahirem (straníkem Aletha) na královnu. Ve městě zavládl mír.
Devátý ročník se odehrává v roce 2800 Třetího věku. Po sedmi letech v Rhûngarothu došlo na změnu herní lokace a náš děj se tak přesunul do Framsburgu, města z povídek o Srdcovém esu.
Kromě tohoto našeho vlastního příběhu pro vás mohou být nejzajímavější zmínky o Železných horách, Rhûnu, elfech z Lesní říše a z Lothlórienu, Meddědovců, Esgarotských a lidí z Dolu.