Larp (z anglického „live action role play“) je v překladu „hraní rolí naživo“. Je to hra, při které se ponoříte do připraveného světa. Hra, ve které ztvárňujete nějakou postavu – obyvatele daného světa. Vytvoříte si její charakter, připravíte si k ní pasující kostým (Co s sebou?) a jdete hrát. A na rozdíl od divadla nemáte scénář, který by vás omezoval. Larp také nehrajete před publikem, které by vás hodnotilo; larp hrajete sami pro sebe a pro ostatní hráče. Po počátečním váhání, co vlastně máte za postavu říkat, vás rychle svět a příběh pohltí. Během hry vzniká spousta komických situací, které stojí za to prožít. Z pohledu diváka larp působí jako neuvěřitelně špatně secvičené divadlo, ale jeho kouzlo je právě v tom, že jste součástí příběhu. Příběhu, na který budete dlouho vzpomínat. Nedá se to popsat, musí se to zažít. 😁
K čemu je larp dobrý?
Aktivní hra založená na interakci hráčů a nutnosti vžít se do postavy rozvíjí především komunikativní schopnosti, empatii, kreativitu a otevírá člověka názorům druhých. To vše jsou schopnosti, které jsou v dnešní době čím dál více potřeba. Dovednost při hře postavy kontrolovat své emoce ocení kdokoli při jednání s nadřízeným v práci, či třeba s učitelem. Larpová komunita je kromě toho otevřená nováčkům, novým nápadům a její členy pojí pevná přátelství. Larp také umožňuje osahat si situace, u kterých by to v našem světě nebylo možné. Vyzkoušet si věci, na které by člověk jinak přicházel sám velmi dlouho. Hráči se tedy naučí lépe znát sami sebe a zjistí například, že by pro ně povolání, kde řeší krizové situace, mohlo být to pravé, nebo naopak že by jim vyhovovala profese, v níž se pracuje s menším týmem, a ne s cizími lidmi.
Jak je možné, že larp všechny tyto věci dokáže pomoci rozvíjet? Larp totiž stojí na příbězích, na přímém prožitku. A příběhy, do kterých se noříme, neznají odstup. Ano, člověk jako kapitán městské stráže sice velí jen skupince dospívajících, co drží v ruce měkčené zbraně, ale právě proto, že je ponořen do příběhu, je jeho zkušenost přenosná na vedení projektů a týmů v jakémkoli povolání, kde se řeší náhlé krizové situace.
I proto se larp (především v severských zemích) využívá ve výuce na školách. Umožňuje totiž poskytnout velmi silný zážitek, nezapomenutelnou a jinak nemožnou zkušenost. Skvěle se hodí jako doplňková metoda např. při výuce dějepisu, využít jej lze ale i například v matematice. Na larp nebo improvizované divadlo můžete také narazit na různých firemních školeních, zdravotnických kurzech atp.
Larp u nás na táboře
Larpové části tábora se u nás říká „Roleplay“, zkráceně „RPčko“ (kromě něj máme i klasické bitvy, abyste si také zabojovali). Postavu si můžete vymyslet, nebo využít předpřipravených charakterů od nás. K postavě patří také sedící kostým (více k tomuto naleznete zde). Vždy doporučujeme stanovit vaší postavě nějaké cíle, které vám ji pomohou někam směřovat, aby neustrnula na místě. Během hry se od různých mistrů můžete zdokonalovat v nejrůznějších dovednostech. Učit se je ale nemusíte, neboť spousta rolí, které vás budou bavit, se hraje dobře i bez nich. Dostáváte do rukou mnoho možností a záleží na vás, jak jich využijete. 🙂
Larp, nebo dřevárna?
Oba pojmy nemají v Česku zcela jasnou definici. Ve stručnosti lze říci, že v larpu je cílem především hraní postavy a interakce mezi nimi, kdežto dřevárny se zaměřují na pohyb a boj. Dřevárny jsou tudíž ve většině případů bitvy, ve kterých, pokud někdo hraje propracovanější charakter, tak je to povětšinou jen velitel vojska. Některé larpové události přitom oscilují mezi oběma definicemi.
Stručně ze světových dějin larpu
První larpy se odehrály v 80. letech 20. století v USA. Mezi první hráče larpu patřili především hráči deskové hry (přesněji „pen and paper“ hry) na hrdiny „Dungeons and Dragons“, kteří si vyprávěná dobrodružství chtěli vyzkoušet naživo. V roce 1977 byla v USA založena první larpová skupina Dagorhir. Od roku 1981 působí International Fantasy Games Society. První larp ve Velké Británii proběhl v roce 1982, v Austrálii o rok později.
Larpy v Česku
V Čechách a na Moravě dochází k rozvoji larpu až po roce 1989. První larpeři (tj. hráči larpu) vyrostli již před revolucí na táborových hrách (kde se i před revolucí objevovaly první hry s larpovými a fantasijními prvky – roku 1978 u nás vyšel poprvé Tolkienův Hobit) a mezi historickými šermíři.
Důležitým impulsem pro rozvoj larpu se stala fantasy literatura, která řadu akcí (včetně našeho tábora) inspiruje dodnes. Roku 1990 vyšel v češtině první díl Tolkienova Pána prstenů a první vydání české hry na hrdiny „Dračí doupě“. O dva roky později vyšel překlad Sapkowského Zaklínače a následovaly mnohé další knihy. Byl to ale především Pán prstenů, který nadchl první larpovou generaci. Koneckonců, první larpová/dřevárnická bitva se odehrála v roce 1992 (koná se dodnes) a jmenovala se stejně jako kniha, tedy Pán prstenů.
Kromě těchto bitev se odehrávala „Dračí doupata naživo“, kde skupinu hrdinů vedl vypravěč. První z nich se měla uskutečnit roku 1992 v Moravském krasu.
Komunita postupně rostla a akcí přibývalo. Vznikla Asociace Fantasy (snaží se mj. o sjednocení pravidel), několik webových stránek snažících se sdružovat komunitu (v současnosti je nejznámější larp.cz) nebo Moravian LARP. Existují i internetové obchody Hůrka a Imago (je jich samozřejmě více, tyto jsou však nejznámější), které vyrábějí/prodávají larpové vybavení.
Od „běhání v prostěradle po lese“ jsme se dostali k velmi propracovaným kostýmům a věrohodným kulisám (u nás na Březové najdeme třeba dřevěnou pevnost), svým vývojem prošla i pravidla hry.