Skřeti jsou v Tolkienově světě i na našich letních táborech PÁN PRSTENŮ (9.8.–17.8.2025) a PÁN PRSTENŮ JUNIOR (17.8.–23.8.2025) tradičními záporáky. Slouží temným pánům a jsou takřka vždy pouhou překážkou pro naše knižní a filmové hrdiny. O tom, jestli jsou ze své podstaty zlí, či ne, se vedou dlouhé debaty. Nejlepší náhled na to, jak ke skřetům přistupujeme na táboře, je následující citace z konce Dvou věží, kde spolu rozpráví dva skřeti zodpovědní za hlídání horského průsmyku do Mordoru:
„Co říkáš – jestli bude možnost, že bysme zmizli spolu a někde se usadili s pár spolehlivejma klukama, někde, kde se dá pěkně pohodlně loupit a nejsou tam velký páni.“
„Jo!“ řekl Šagrat. „Jako za starejch časů.“
„Tak,“ řekl Gorbag. „Ale nespolíhej na to. Nějak se mi to nechce líbit. Jak jsem říkal, velký páni, jo,“ ztišil hlas téměř v šepot, „jo, i ten největší může sem tam udělat chybu.“
Naše skřetí uskupení se snaží odrážet tento přístup. Malé kmeny, které žijí relativně odloučeným životem, soupeřící buď mezi sebou nebo s okolními lidmi či trpaslíky, ale nejčastěji jednoduše s nehostinnou divočinou. Stále se z pohledu ostatních postav jedná o záporáky, ale mají vlastní cíle, vlastní svobodnou mysl a ambice a dá se s nimi dohodnout.
Framsburg ale leží uprostřed divočiny. Kolem se pohybují divocí lidé, kteří udržují starý život, v lese, mezi zvěří… A aniž by to kdekdo věděl, i mezi skřety. Tito skřeti nejsou ozbrojenou bandou ani kmenem. Neslouží žádnému temnému pánu, jednoduše žijí. Jiným než divokým lidem se neukazují, a pro své přežití dělají na skřety prapodivné věci…