Obyvatelé Mlžných hor jsou zvláštní směska. Kromě skřetů a goblinů jsou hory domovem nesčetně druhů příšer, které jsou schopné v těžkých podmínkách přežít. Skřeti a goblini nejsou zrovna pověstní svou silou, ale díky dobrému zraku a nízkým nárokům jsou schopni přežít i v temných jeskyních a starých dolech, které kromě nich znají snad jen trpaslíci. Některé z těchto dolů dále hloubí a vytváří v nich skutečná podzemní města. Doly, které vyhloubili trpaslíci napříč věky, jsou někdy tak hluboké, že skřeti, kteří se narodí na dně, mnohdy nikdy nespatří světlo světa.
V jednom z takových dolů se narodil Azog. Byl větší a silnější než většina okolních skřetů, a byl proto rychle zverbován náčelníkem do jeho družiny. V boji se ukázal silný jako trpaslík – a jeho pověst rychle stoupala. Po smrti starého náčelníka byl jasným následníkem. Jeho ambice ale zdaleka nekončily: procestoval Mlžné hory, poznal nejrůznější tlupy: gobliny z průsmyku, velké gundabadské skřety, zlé lidi z Angmaru i jezdce na vrrcích z hory Gram, se kterými vyjednával spojenectví a plány do budoucna. Když byla elfy a lidmi poražená nová Černokněžná říše (pozn.: stalo se tak na třetím ročníku tábora v roce 2017), on a další významní skřeti uznali, že je čas se stáhnout. Pevnosti, hory a doly uzavřely své brány a jakoby zmizely z povědomí lidí. Skoro dvacet let uplynulo, než se světu znovu ukázala moc skřetů z hor.
Z horského průsmyku roky skřeti usilovně propojovali staré tunely a doly mezi sebou, aniž by byli kým rušeni. Postupovali dál a dál na jih, dokud nestanuli ve svém cíli: v Morii. Obrovitost trpasličího města je jeho nevýhodou: opuštěné šachty, do kterých třeba už staletí nikdo nezavítal, jsou tak daleko od současných obydlí, že si nikdo nevšiml, že se v nich shromažďují skřeti.
V roce 2790 Třetího věku napříč Morií zazněly z hlubin bubny a začal útok: trpaslíci nebyli připraveni, v Morii nebyla přítomná pořádná armáda. Králi Thrórovi se podařilo shromáždit stráže a ozbrojit některé obyvatele a vytvořit ústupovou cestu do západní části města pod horou Caradhras. Zachránil tak mnoho životů, ale on a jeho trpaslíci byli záhy obklíčeni. Nezáleželo, jak udatně bojovali, skřetů bylo příliš mnoho, a když se jim podařilo na bojiště dotáhnout troly, bylo po všem. Azog usekl trpasličímu králi hlavu, nožem vyryl své jméno na její čelo, a mrštil ji za uprchlými trpaslíky. Své jméno tak zvěčnil v myslích každého trpaslíka a stal se nejnenáviděnějším skřetem v historii trpasličího národa.
I přes dlouhé plánování Azog ani ostatní skřeti neznali přesné rozložení Morie. Co zpočátku považovali za jasné vítězství, nebylo tak přesvědčivé, jak by si přáli. Bitvu vyhráli a nepopiratelně dobyli Fanuidhol, jednu ze tří hor, pod kterými je Morie vyhloubena. Caradhras a Celebdil ale stále kontrolují trpaslíci, i když jim byla uštědřena tvrdá rána. Dobýt Caradhras nebude snadné: tunely a mosty mezi oběma horami jsou úzké a z obou stran se dají snadno bránit. To ale Azogovi nezabránilo prohlásit se králem Morie.
Trpaslíci měli čas svolat vojska a poslat pro spojence. Azog ale měl také své plány. Aniž by to lidé či trpaslíci věděli, v Eregionu čekali zvědové na vrrcích z hory Gram. Ti zachytili některé z poslů, kteří mířili do Železných a Modrých hor. Azog věděl, co má čekat. Jeho stará spojenectví mu přijdou vhod.
V roce 2793 dorazily na severu první trpasličí vojska z Modrých hor, které oblehly Carn-Dûm a poté Litash, a v Morii začaly boje nanovo. Je dost těžké se postavit moci třech trpasličích klanů zároveň, ale Azog věřil, že válku může vyhrát. Co nepředpokládal, byl příchod velké trpasličí armády z východu.
Koncem roku 2795 už byly ukončené přípravy na útok na Caradhras, ale ztráty na severu byly horší, než se předpokládalo. Hora Gundabad je dalším cílem trpaslíků. Válka je v plném proudu, ale ani jedna strana ještě nevyložila všechny své karty.
Kostýmy, zbraně a vůbec
Letos se po několika letech měníme mordorské skřety za ty mlžnohorské, a s tím přichází i změna barvy. Místo klasické růžové se přesouváme ke hnědé, černé, šedé a tmavě červené.
Skřetí kostým se většinou vyrábí tak, že vezmete starou hnědou nebo černou prošívku, a postupně na ní vrstvíte kousky dalších materiálů: roztrhané látky, kůži, kožešiny, kosti, dřevo a kousky černého nebo zrezivělého železa.
Důležitým prvkem skřetího kostýmu je maska. Z čeho ji ale vyrobit? Možností je mnoho: latex, papírmaš, sádrová nebo samofixační obinadla, a mnohé další. Latex je jediný, ze kterého můžete rozumně vyrobit celohlavovou masku, ze zbytku můžete udělat spíš jen škrabošku. Latex také pojme nejvíc detailů, ale výroba takové masky je náročná a vyžaduje práci s modelářskou hlínou a odlitky. Můžete si ji samozřejmě koupit, ale maska vám mnohdy nebude sedět správně na očích. Protože se tábor odehrává v létě, asi bych vám latexovou masku ani nedoporučoval, je v nich opravdu horko a pot se skrz latex nedostane.
Kdybych vám měl něco doporučit, tak jsou to škrabošky, které zvládnete vyrobit sami doma. Výhodou škrabošek je, že můžete vždycky rychle sundat a bez problému znovu nasadit (například když odpočíváte na mrtvolišti a čekáte na oživení). Návody na výrobu se dají po internetech najít, nebo brzy dáme na stránky vlastní.
Jestli nechcete investovat čas do masky, můžete si vždycky zamalovat obličej barvou – ale to není tak pěkné a zabere víc času přímo na táboře.
Zbroje skřetů nemají žádná výraznější omezení – jen by neměly být čisté a naleštěné. Rez, černé fleky a špína jsou výhodou.
U zbraní máte volnou ruku, možná se vyhněte akorát kuším a obecně příliš vznešeně vypadajícím kouskům. Štíty se dají použít skoro všechny, a můžete u nich použít stejný princip jako u zbytku kostýmu – vrstvení materiálu: kůže, kožešiny, roztrhané látky, abyste docílili dostatečně hrubého vzhledu.
Autor článku: Malcolm