Jak je možné zjistit na jiných místech na tomto webu, na našem osmém ročníku se v létě přesuneme o dobrých deset let dopředu, do doby, kdy se Rhûngaroth nachází na prahu občanské války. Král Alois I. Mrkvička je mrtvý a velká rada královská i městská se neshodla na tom, kdo by měl království vládnout. Rada chtěla korunu svěřit královu synovi Alethovi, ten ji však odmítl. Nerozhodnou situaci vyřešili obyvatelé Východňanské čtvrti, kteří provolali královnou jeho sestru princeznu Mielen (dlužno dodat, že proti její vůli). V nastalém chaosu Mielen za panovnici přijala i Esgarotská čtvrť. Do paláce se záhy donesla zpráva, že se Mielen nechala provolat královnou, což donutilo Aletha nabídku na korunu přijmout.
Chaos ve městě se stupňoval. Městská stráž, která zachovala věrnost Alethovi, spolu s maršálem pozatýkala několik vůdců Mieleniny strany. Rozzuřený dav v čele se svojí princeznou přišel do Radniční čtvrti požadovat jejich propuštění, avšak Aleth odmítal ustoupit. Mezitím docházelo k prudkému sporu mezi čaroději a alchymisty v Učené společnosti, který vyvrcholil (snad cizím přičinením) výbuchem, který měl za následek pád zdi na rozbouřený dav. Došlo ke rvačkám, brzy ale tekla i krev. Situaci se pokoušel uklidnit královský kancléř Felahir se starostkou Věčných Zahrad, avšak bezúspěšně. Alethova stráž ve zmatku těžce ranila i královskou čarodějku, která se snažila dostat spolu s mágy z města. Na bojiště po chvíli dorazila také Důlní stráž s runovými kováři. Kladiva a sekery by nadělaly v řadách Mielenovců velké škody, kdyby do boje nezasáhla poslední, stranou konfliktů stojící síla: hraničáři. S jejich pomocí se podařilo Mielenovcům stáhnout do Esgarotské čtvrti k léčitelně. Přes noc mezi čtvrtěmi vyrostly vysoké barikády.
Ten den vešel ve známost jako Krvavá sobota (6. 8. 2795 Třetího věku). A mnoho nechybělo, aby ji nenásledovala také Krvavá neděle. V následujících dnech došlo ještě k několika pokusům rozhodnout tento konflikt rychle, ale to jen pohřbilo snahy nemnoha mírotvorců z obou stran. Je totiž jasné, že ve městě se za oněch deset poměrně poklidných let událo pod pokličkou mnohé a bylo jen otázkou času, kdy se vše vyhrotí. Bohatí a chudí, privilegovaní z Radniční čtvrti proti opomíjené Východňanské čtvrti, předsudky vůči princezně Mielen (aby nebyla prý jako její matka!), nehybnost a tuna byrokracie na „Alethově“ radnici i v královské radě opomíjející prostý lid… Občanská válka zlomila kdysi pevná přátelství a zarazila mnoho klínů. A zdá se, že na dlouhá jednání o míru je již pozdě.
Obě strany během posledních pár dní začaly fungovat jednoduše vedle sebe. Oba dědicové trůnu mají své přívržence i rádce, vydali zatykače na služebníky druhé strany a nehodlají se jen tak vzdát. Už ani nemohou, vždyť bylo prolito tolik krve! Ve snaze se odlišit od „neloajálních“ začali Alethovi věrní používat místo rudých královských vlajek rhûngarotské erby na tmavomodrém poli. Ani jedna ze stran se přitom zatím neodhodlala ke korunovaci: V chaosu války se totiž ztratila Mrkvičkova koruna.
Prostoru pro to zůstat neutrální je tedy velmi málo. Znamená to totiž rozčílit obě strany.