PÁN PRSTENŮ starší – den první:
Je to neuvěřitelné, ale pátý ročník je tu! Od skromných začátků v Esgarothu jsme se dostali k již třetímu stohlavému larpu v Železném Rhungarothu. Všech 111 dětí nám v pořádku dorazilo. Ubytovali jsme se na svých oblíbených chatách v zadní části střediska a provedli střediskem dalších 30 nováčků.
Po večeři jsme se rozdělili do osmi frakcí. Letos se boje posunuly na jih, takže do nich poprvé zasáhne Mordor spolu s Rhûnem, Haradem a Umbarem na straně Temnoty, zatímco Světlo hájí Gondor, Rohan, trpasličí expedice a knížectví Dol Amroth.
Stihli jsme i vysvětlit novinky v pravidlech larpu a uvést do základů larpového hraní všechny nové tváře. Touto dobou už snad všichni spinkají na svých pokojích.
My už kujeme pikle pro další den a těšíme se na skvělý ročník Pána prstenů.
Prozatím nashledanou!
PÁN PRSTENŮ – den druhý:
První pořádný den patřil jako obvykle zakládání postav. Tentokrát jsme této činnosti věnovali maximum úsilí a stalo se nevídané – snad poprvé v historii jsme stihli všechny hráčské postavy založit dopoledne a nemuseli pokračovat v poledním klidu.
Každý si tak stihl vybrat, zda bude hrát řemeslníka, lovce, strážného či zloděje, jaký je jeho charakter a příběh, co chce v Železném Rhungarothu dokázat…
Souběžně s tím se oddíly věnovaly bojové průpravě, arénkám a nácviku formací.
To přišlo vhod odpoledne, když jsme svedli první bitvu mezi světlou a temnou stranou Ithilienských válek. Prozatím má navrch ta světlá část, ale to se může ještě změnit.
Zbytek odpoledne jsme se věnovali posledním důležitým informacím ohledně RP a pak se ti, kteří ve městě začínají a žijí delší dobu, s ním šli i seznámit a zabydlet se, než se tam zítra poprvé vydáme přímo ve hře.
Večer nám pak Malcolm představoval své nové veledílo – zbrusu nový systém taktik, předělaný z rozkazového textového typu do strategické hry v reálném čase. Vysvětlování zabralo mnoho času, ale od nového systému si slibujeme větší zapojení lidí a aktivnější průběh taktik.
Teď jdeme spát, protože zítra nás čeká velký den. Budeme larpit, co to půjde. Město už na nás čeká. 🙂
PÁN PRSTENŮ – den třetí:
Roleplay se rozjíždí naplno. Po krátkém úvodu do příběhu jsme vyrazili do města. Část táborníků v něm už nějaký čas žije – v relativním míru navzdory válce se dvěma sousedy, Esgarothem a trpaslíky. Možná právě válka ale přivedla tu druhou část táborníků do města – nově příchozí se ale celkem rychle adaptovali a čile se začali zapojovat do městského dění. (Tradice uprchlické vlny zůstává tedy zachována!)
V dopoledním RP se většina hráčů věnovala seznamování se s postavami ve svém okolí. Také se snažili zařídit si ubytování, jídlo, práci, najít si nějakou tu frakci či skupinku, ke které by mohli patřit. To se většinou i daří. Odpoledne se pak rozjížděly první linky a jednotlivé frakce se už do sebe neváhaly pustit – byť zatím většinou potajmu.
Ve městě letos fungují prozatím dvě hospody (třetí je teprve ve fázi rekonstrukce, loni totiž vybuchla), jedna ve městě a jedna v cechu rybářů. Cech kovářů se přesunul do nové, větší, lepší kovárny. Cech listovní a knižní vydává noviny a přináší čerstvé zprávy z fronty i drby. Královská kancelář i nadále dbá na dodržování všech práv a zásad. Z loňska pokračuje i banka, stejně jako prádelna/kavárna/klub pozorovatelů ptáků. Učená společnost se z ne moc známých důvodů přesunula na nové místo, ale i nadále zůstává mimo hradby města. Přesunutá je i léčitelna, kterou nově spravuje mistr Tříska. Pevnůstku před hradbami pak obydleli stavitelé. Obchodní karavany stále zřizuje Tamara Vrabčí. A za řekou najdeme i farmy, které však z královského majetku vykoupil vysloužilý kapitán stráží a posléze poručík armády Haras Černý pes, aby si vydělal na důchod. Tomu všemu pak šéfuje tříčlenná městská rada: Arewia Brisc, čaroděj Felahir (oba z Učené společnosti) a Zimri Ozias (populista). Král s královnou jsou bohužel stále nepřítomni – brání totiž své království na frontě.
Městská rada zažívá první konflikty. První, co učinila, však bylo zavedení platu městských radních v hodnotě jednoho stříbrného, což se ještě odhlasovalo jednomyslně. Co s kapitánem stráží, kterého někteří radní chtějí opět odvolat, anebo co se skřety, kteří se opět v okolí objevují, to už se radní nedohodli.
Noviny přinesly zprávy z fronty – armáda se přesunula z hranic s Esgarothem na východ, kde nyní odráží ofenzívu ze strany trpaslíků. Také se ostře obuly do politiky radního Oziase.
Nevídaný a nemilý rekord si zapsaly dvě bylinkářky, které se vypravily do lesa, narazily na skřety a zahynuly necelouo půl hodinu po začátku prvního bloku. To samozřejmě vzbudilo v měšťanech mírnou nelibost.
Hraničáři při svém průzkumu na skřety také narazili. V počtu 12 hraničářů a 5 skřetů to vypadalo na snadné vítězství a mistr hraničář se vrhl kupředu, ale jeho společníci to viděli jinak a nakonec jim nezbylo než mistra téměř mrtvého odtáhnout do města a nakonec naštěstí zachránit. Asi si budou mít o čem povídat.
Farmy se zotavují z tuhé zimy. Požádaly městskou radu o dotace, mimo jiné aby mohly lépe zásobovat vojáky na frontě. Dotace byly schváleny a Harasův nový Agrofert může vzkvétat.
—
Večer se odehrálo první kolo taktik. Za masové účasti byly vybrány příjmy, poslány rozvědky, vydány rozkazy, přesunuta vojska… První dvě bitvy byly odbojovány. Útok Umbarských na severní Tolfalas, ostrůvek jižně od Gondoru, byl odražen knížectvím Dol Amrothu v napínavé taktické obraně. Naopak trpasličí expedice zabrala bez boje rohanskou provincii na levém břehu Anduiny, zatímco Rhunští se tam nestihli přes řeku dopravit včas. Pro temnou stranu to tedy zatím nevypadá dobře. Uvidíme, co přinese další den.
PÁN PRSTENŮ – den čtvrtý:
Včerejší den nám přinesl velkou dopolední bitvu a dva bloky RP. V dopolední bitvě se k nám přidali i účastníci tábora Hra o trůny. Bojovalo se o současně o karavanu a současně o kontrolu důležité postavy. V poměrně vyrovnané bitvě nakonec zvítězila světlá strana.
V RP se objevily první smrti. Zdá se, že skřeti nejsou jediná hrozba pro občany Rhungarothu. V okolí zjevně operuje skupina banditů, ale nikdo neví, kde se skrývají. Jeden z nich byl zatčen – teď se třeba ukáže, kdo za vším stojí.
Poměrně nahnuté je to s radním Oziasem, kterého si někteří s bandity spojují.
Zároveň se ve městě rozšířily různé choroby, kvůli kterým mnohé důležité funkce byly výrazně omezeny.
Noviny přinesly další dávku drbů a zpráv. Hlavní jsou zprávy z fronty; královská armáda zvítězila v bitvě nad trpaslíky. Bohužel přitom padl polní maršál Delegir. Šíří se zvěsti, že král by na jeho místo chtěl z důchodu povolat Černého psa.
Neméně důležitá je pak zpráva, že královna čeká potomka. Pokud se tato zpráva potvrdí, znamenalo by to bezpečné následnictví rhungarothského trůnu.
Zároveň byla vyhlášena umělecká soutěž na toto téma.
V učené společnosti je až podezřelé ticho. Zatím žádné výbušné přednášky se nekonaly.
Skřetí aktvita v posledních dnech ustala. Alespoň že tak.
PÁN PRSTENŮ – den pátý:
Dopolední a odpolední RP blok následovaný taktikami, to byl program pátého dne. Blížíme se polovině tábora a děj začíná gradovat.
Už dopoledne se děly dost zajímavé věci. Radní Ozias byl spojen s gangem banditů rozprodávajících lidské maso. Při výslechu vyklopil všechno možné, včetně úplně jiných zločinů a konspirací. Byl popraven téhož dne.
Hostinec, teprve pár dní zpět nově otevřený, který toto maso odkupoval, kupodivu funguje dál.
V Učené společnosti se řešila o poznání vznešenější linie. Spolu s runovým kovářem Gráinem Zlatovlasem (který mimochodem ve volbách získal stejný počet hlasů jako Ozias a jen kvůli špatnému losu se nestal radním místo něj) totiž objevili tajuplnou spadlou hvězdu a spolu s ní zajímavé magické artefakty. Zkoumání se protáhlo do dalšího dne.
Velice populární kratochvílí ekonomicky vzkvétajícího města se stalo pořizování si zajímavých zvířecích mazlíčků. Po koťatech a štěňatech došlo i na velblouda, který by měl brzy dorazit.
Zajímavou kulturní událostí bylo vystoupení barda Velkého esa, který na náměstí recitoval svůj epos. Ten zároven vyšel v novinách.
Noviny také přinesly další zprávy z fronty, hovořící o taktickém ústupu královské armády.
Odpoledne se vše změnilo…
Krátce po začátku dne zpozorovali někteří lidé před městem houf lidí s dlouhými zbraněmi. Někteří si je spletli se skupinou hloupých farmářů, kteří byli ve městě dva dny zpátky, jiní je považovali za skupinku skřetů. Všem však brzy došlo, že obě možnosti jsou špatně, protože ani farmáři, ani skřeti nemají plátové zbroje a elitní výzbroj.
Šlo o elitní vojenské komando esgarothské armády, malý ale efektivní oddíl, který pronikl do týla královské armády vedené Mrkvičkou a napadl město. Co hůř, mezi stráží města (zejména trpaslíky) se našlo množství zrádců. Esgarothští tak neztráceli čas, proběhli kolem Učené společnosti, která se mezitím zavřela za magickou bariéru, a otevřenou bránou proběhli rovnou do města.
Došlo ke krutému boji. Odpor netrval dlouho. Početně slabší stráž města a spousta civilistů byli pobiti a téměř mrtví odvlečeni na náměstí u paláce, kde se o ně začali starat felčaři. Oddíl esgarothských pak začal vykopávat dveře, plenit budovy a rabovat.
Ukázalo se, že hraničáři jsou mimo město, ale stejně tak zmizel kancléř Jovián se svou kanceláří (zřejmě tajný východ z paláce), radní Felahir (nejspíš se schovával v Učené společnosti), bankéř Qohor i mnoho dalších. Zbytek města byl svědkem toho, jak Tamara Vrabčí, zastupující a dočasná radní města (Felahir na útěku, Ozias popraven, Arewia Brisc nemocná a neschopná) podepsala bezpodmínečnou kapitulaci města. Ještě předtím bylo exemplárně popraveno několik lidí včetně kapitána stráže, kteří zkrátka odmítali přiznat porážku.
Lidé byli posléze předvoláváni do kanceláře (kterou dostali na starost novináři), kde museli slíbit věrnost novému pořádku výměnou za to, že jim bude ponechán majetek (tedy alespoň ten, který nerozkradli vojáci při rabování). Všichni věrnost přislíbili, i když nechuť byla cítit z většiny obyvatel města, nejvíc pak z kovářů (ti mají vůbec historii rebelů a odbojářů).
Zbytek dne armáda lovila uprchlíky v lese, ale nikoho už nenašli – nejspíš je skrývají hraničáři.
Poslední událostí pak byla razie v kavárně Prádelna, která byla některými nejmenovanými kolaboranty označena jako největší nebezpečí pro nové okupanty. Majitelka podniku a její pravá ruka byli uvrhnuti do vězení a celou noc mučeni.
Město teď halí ponurá atmosféra. Podaří se ho zase osvobodit? 🙂
Tímto zároveň moc děkujeme táboru Hra o trůny, že nám sehráli tak skvělé a efektivní komando. Byli jste výborní. 🙂
Večer jsme měli oddílové porady a další kola taktik, abychom trochu pročistili hlavu od intenzivního zážitku z odpoledne.
Dnes probíhá bitva a odpoledne nás čeká pokračování RP v okupovaném městě, ale o tom zase až příště…
PÁN PRSTENŮ – den šestý:
Dnešek nám začal bitvou částečně vzešlou z taktik. Opět se k nám připojili bojovníci Hry o trůny. Bojovalo se ve stylu king of the hill o udržení vnitřku pevnosti. Extrémně vyrovnanou bitvu nakonec opět vyhrála světlá strana, tentokrát však pouze v poměru 27 : 26 minut. Že by temná na poslední chvíli otočila?
Polední klid byl o hodinu protažený a k dispozici nám byl bazén. Všichni si tak trochu odpočinuli před dalším blokem.
V odpoledním RP jsme se ocitli v okupovaném Rhungarothu. Většina postav si ve městě žije dál svým životem, i když ekonomika utrpěla citelný zásah a lidem bude trvat nabýt zpět své majetky a žít normálně. Atmosféra je pořád docela ponurá, město poničené.
Stále vychází noviny, tentokrát však schválené esgarothskou propagandou. Líčí obsazení města jako osvobození a obviňují všechny uprchlíky z města ze zbabělosti a proradnosti. Navíc se nebály oznámit obyvatelům města, že městskou i královskou kasu si odnesli s sebou.
Do města se vrátil bankéř Qoior a přidal se zpět ke svému cechu. Je tak posledním zástupcem cechu nebo frakce města, který podepsal spolupráci s okupanty. Oficiálně tak všichni souhlasí s novým vedením.
K otevřeným vzpourám zatím nedochází, i tak má ale nová a stále se rozrůstající stráž plné ruce práce. Její nový kapitán, dříve jen žoldák a špeh, který se během útoku jako první přihlásil kolaborovat, zrekrutoval spoustu lidí, kteří jsou však zoufale nevycvičeni a často i nekompetentní.
Snad i kvůli tomu se podařilo léčiteli Třískovi dostat z vězení majitelku kavárny Norwin, podezřívanou z vedení odboje nebo dokonce královské rozvědky. Začalo se po nich pátrat, nejprve bezvýsledně, až se nakonec kapitán esgarothských, místodržící Reinhart, osobně nachomýtl k tajné budově zařízené jako operační sál, kde našel čtyři své vojáky skoro mrtvé a zneškodněné a nad nimi dva léčitele, majitelku kavárny i její pravou ruku, podivného elfa. Podařilo se mu je s trochou štěstí porazit a povolat si posily. Všichni se tak vrátili do vězení (tedy krom zmíněného elfa, který se vysmekl z pout a utekl mimo město), kde nakonec Norwin přiznala svou příslušnost k rozvědce a poslušnost královně Golwin. Kapitán však neměl mnoho času řešit, co s nimi, protože všichni ve vězení podle všeho trpěli nějakou nakažlivou nemocí. Do konce dne tak nemohl řešit jiné věci…
Například zatčení královského alchymisty, který podle všeho v Učené společnosti skrýval a pak propašoval ven z města věrné rhungarothské strážníky a možná i ostatní uprchlíky. Protože jde ale o značně vzdělaného a snad i užitečného hobita, bude nejspíš převezen do Esgarothu, kde ho budou vyslýchat kvůli znalostem. Zbytek Učené společnosti je zatím ve statu quo a tváří se neutrálně.
Na první povolenou výpravu ven z města vyrazili trpasličí horníci s doprovodem strážných a vojáků. Při těžbě se trochu zdrželi a po cestě zpět je přepadli skřeti. Dva strážní zahynuli.
Skřeti se ještě ke konci dne dostali blíže k městu, ale přinejmenším v tomto ohledu nová stráž obstála a jejich smečku zahnala.
Ve večerních taktikách se Umbarští stáhli z Tolfalasu, porazili dol amrothskou flotilu a chystají se vylodit někde na území nepřátel. Naproti tomu, rhunská armáda byla zaskočena při přechodu řeky a namísto znovudobytí provincie na druhém břehu byla zcela zničena. Zbytek zatím taktizuje a k otevřeným střetům nejspíš dojde zítra. 🙂
PÁN PRSTENŮ – den sedmý a osmý:
Protože v posledních dnech vrcholil děj RP i taktik, bylo toho na nás docela dost. Dovolujeme si tedy vše shrnout v tomto dvojdíle. 🙂
Sedmý den začal volnějším dopolednem, ve kterém si mohli zájemci z našich řad vyzkoušet adrenalinové aktivity střediska – lanové centrum, stěny, freefall. Odpoledne jsme se věnovali RP, zatímco večer proběhlo poslední kolo taktik. V něm se i nadále nedařilo temné straně získat žádného vítězství, a tak musela rozhodnout ještě jedna poslední bitva další den…
Ten byl značně nabitý. Osmého dne dopoledne jsme fotili oddílové a skupinové fotografie, na které se brzy můžete těšit. Odpoledne jsme opět larpili ve městě. Večer pak proběhla ona bitva, tentokrát organizovaná staršími z našich dětí. V ní armády Gondoru a Mordoru bojovaly o kontrolu nad čtyřmi vesnicemi. Skvělou bitvu i tentokrát zakončilo vítězství světla nad temnotou, ale podle všeho si boj užily obě strany.
Úplně na závěr, zhruba touto dobou, ještě některé vybrané skupiny dobrodruhů prochází předchystaný dungeon, dobrodružnou cestu tajemnými kobkami kdesi ve tmě… Snad se nám všichni vrátí živi a zdrávi.
A co se tedy dělo v RP blocích?
Esgarothský režim se držel ve městě. Kapitán Reinhart a jeho muži drželi poměrně pevnou rukou kontrolu. Započalo sčítání lidu, byly vyhlášeny doplňující volby, začalo se prodávat nové, esgarothské občanství, vybraly se daně (snížené na deset procent jako gesto dobré vůle).
Po dlouhé chorobě se zjevila radní Arewia Brisc, která nakonec souhlasila s dodatečným podpisem kapitulace a zachovala si tak svou funkci v městské radě. Chtěla zabránit dalším krveprolitím. Esgarothští zase doufali, že známá tvář jim pomůže získat loajalitu některých občanů.
Někteří z vojáků a strážných to však značně komplikovali svým ostrým vystupováním a šikanou občanů. Množily se stížnosti na jejich brutalitu a neférová obvinění. Protože ale měli esgarothští plné ruce práce s hledáním údajného odboje, těžko říct, koho zatknuli neoprávněně a kdo měl jen smůlu, že na něj přišli.
Vězením si prošla značná část populace města.
Co se dělo mimo město, lze jen spekulovat. Faktem zůstává, že hraničáři se dál skrývali, skřeti dál útočili, uprchlíci dál živořili, ale touha vzdorovat nikoho neopouštěla. Co se dělo v Učené společnosti, to ví snad jen věštci.
Jisté je, že ve městě i mimo něj vznikaly různé plány na odboj. Ty vykrystalizovaly dalšího dne.
Ráno bylo až podezřele klid. Tichoučko, málo lidí. Vojáci byli nervózní. Pak začali dorážet skřeti. Neustále provokovali, doráželi a zase se stahovali, jako by se snažili vylákat vojáky a strážné pryč z města. Ti, velice neradi, nemohli se skřety moc dělat. Jako by to snad bylo domluvené.
Ve městě tak bublala bouře. Kapitán díky zprávám svých zvědů postupně zjišťoval jména některých odbojářů. Některá znal, jiná ho překvapila. Nemohl ale moc dělat, protože než stihl vymyslet plán, všechno se začalo hroutit.
Skřeti zabili jednoho z jeho vojáků, další dva nemohl najít. Zbylo mu pár věrných. Dostal zprávy, že odboje jsou dokonce dva a že brzy začnou jednat. Stihl jen napsat a poslat dopis, ve kterém žádal o posily a stažení vojsk Esgarothu zpátky do města, než zaútočili skřeti a začali plenit farmy. Jeho pozornost si však žádaly zprávy jeho kapitána stráží, že má ve vězení k výslechu připravené dvě odbojářky z Učené společnosti. Kapitán armády váhal. Poslal své vojáky k farmám a sám se šel podívat do vězení. Tam, sotva se pokusil vyslýchat dvě zadržené, mu bylo podříznuto hrdlo. Jeho vojáci ho následovali vzápětí. Ve městě se strhla rychlá řež. Když došli i hraničáři a zbytek odboje z divočiny, bylo už skoro po všem. Zbývalo jen zahnat skřety, kteří se podezřele zdráhali vejít do chaosem ovládaného města a plenit a zabíjet, a začalo se slavit. Esgarothští byli vyhnáni. Město je zpět v rukách lidu!
V nastalém shromáždění se podařilo i zvolit nového radního a obnovit fungování městských institucí. (Novináři kupodivu zůstali ve svých funkcích také.) Takže šťastný konec? Uvidíme. (Mrtvolu kapitána Reinharta už totiž nikdo nenašel…) 🙂
Zítra nás čeká poslední RP. Budeme slavit, nebo se ještě situace zkomplikuje? 🙂
PÁN PRSTENŮ – závěr:
Děti už jsou několik hodin pryč, ale táboru se skoro ani nechce končit. Nejraději bychom v Rhungarothu zůstali ještě aspoň dalších deset dní.
Jak se to vlastně všechno seběhlo? Včera dopoledne proběhlo poslední RP. Krátce po úspěšném převratu dorazil do města král Mrkvička v doprovodu Harase Černého psa. Přestože nálada ve městě byla oproti předchozím dnům o dost lepší, nevítali ho někteří občané až tak nadšeně, jak možná doufal…
Už od počátku byl ve městě docela zmatek. Avšak přímo atentát, to král nečekal. Naštěstí zůstal nějakým zázrakem nezraněný, což však vyvolalo údiv.
Nechal si pak svolat všechny občany na náměstí, aby k nim pronesl oslavnou řeč, ale ta byla narušována pokřikováním a provokacemi. Několik křiklounů v davu obviňovalo krále, že přišel pozdě, nepomohl občanům města a že si museli pomoci bez něho. Až to vypadalo, že začnou volat po svržení krále. To nevydržel Haras Černý pes a ostře vystoupil proti provokatérům. Král dle jeho slov osobně bojoval na jiné frontě s trpaslíky a do města dorazil, jak to jen šlo. Navíc dost hlasitě kritizoval spojení některých odbojářů se skřety. Když padaly i takové argumenty, že skřeti alespoň pomohli, zatímco král nikoliv, neskrýval svou zlost a obviňoval odbojáře z toho, že obětovali vlastní farmy a jídlo a teď akorát hází špínu na krále, aby zakryli vlastní neschopnost…
Další eskalace však přerušovaly neustálé útoky skřetů, kteří otravovali před branami už několikrát. Obdobně zajímavou událostí byl i výbuch kavárny Prádelny. Vyšetřování však ukázalo nikoliv na odbojovou činnost, nýbrž na osobní spory.
Král se nakonec nechal slyšet, že tyhle dohady nemá zapotřebí, že králem nikdy být nechtěl a že by se aj nechal odvolat, ale že teda jde bojovat s těmi skřety, když jinak nedají.
A tak se šlo. RP tak bylo zakončeno poměrně mohutnou vřavou před skřetí jeskyní, kde se mnoho lidí z města připojilo k hraničářům a strážným v boji.
Posledním zvratem pak byl útok třímetrového olog-hai skřeta nadopovaného nějakými lektvary, který se bez milosti prohnal davem a narazil tam na překvapeného Harase, který (coby kulhající mrzák) ani nepředpokládal svou účast v boji. Skřet se však na nic neptal, mohutnými ranami palcátu odzbrojil bývalého kapitána, ignoroval vlastní zásahy a pak Harase dobil na zemi do bezvědomí. Pak ho vzal a roztrhl vejpůl.
A v tomto bodě bylo RP ukončeno… Do příštího ročníku je tak pokračování zcela otevřené a bude se řešit i v průběhu roku. 🙂
Zbytek dne jsme sklízeli rekvizity, vraceli půjčené věci a peníze, vybírali charakterníky a podobně. To vše jsme stihli včas, abychom po večeři opět zamířili na tvrz k ohni, na tradiční O hře po hře. Shrnuli jsme dějové linky, povídali si o táboře a řešili i organizační věci. V čistě orientačním referendu se mimochodem ukázalo, že většina hráčů je pro zachování monarchie a krále provokatérům nevydají. 🙂
Po účasti na metalové části diskotéky a ohňové šou jsme se vrátili na tvrz a pokračovali ve zpětné vazbě. Dlouho do noci jsme si pak povídali a vzpomínali na proběhlé dny…
Dnes jsme se museli rozloučit s táborem i se svými kamarády a kolegy. Byl to velice povedený pátý ročník plný skvělých zápletek, výborného RP a několika novinek. Do příště bude zase nad čím přemýšlet, ale už teď nám tábor chybí a těšíme se na další ročníky. Snad jich bude ještě aspoň pět.
Vám všem děkujeme za účast, za pozornost, za čtení našich zpráv a hlavně za to, že za námi stále jezdíte nebo posíláte svoje ratolesti. Nashledanou na naší příští akci!