Téměř každý, kdo chce jet na dětský tábor s tématikou Pána Prstenů, nejspíš viděl filmy, popřípadě i četl nádherné Tolkienovy knížky. V nich jsou skřeti a obecně služebníci Saurona líčeni jako zlá stvoření plná zášti a zloby. Nicméně, je tomu skutečně tak?
Známé přísloví říká, že dějiny píší vítězové. Ve Středozemi to platí jakbysmet. Skřeti podle jistých náznaků v Tolkienových dílech nebyli jen ztělesněním všeho zla, ale možná také jen nepochopeným národem s kmenovou, byť tvrdou, kulturou. Tento pohled na věc se na Moravě snažili ukázat i autoři výstavy, která se usídlila na několik měsíců na brněnském hradě Špilberk (pro velký zájem dokonce prodloužená). Skřeti měli své složité zvyky, šamany a náboženství, cenili si určitých vlastností. Žili v nehostinných krajích, a tak není divu, že sami byli drsní. Drsní, ale nikoli zlí. Chybějící kontakt a domluva s jinými národy toto jen násobily.
Podobně se to má i s lidmi z Haradu a z Rhûnu, kteří táhli bok po boku se Sauronovými vojsky. Ve filmu Pán Prstenů (minimálně v rozšířené verzi) ostatně i gondorský kapitán Faramir přemítá, zda jsou doopravdy tito lidé zlí, zda mají zkažená srdce a co je donutilo vydat se na tak daleký pochod, opustit rodinu, možná i děti. Klade otázky, které již samy o sobě naznačují, že odpověď nebude jednoduchá a rozhodně nebude negativní.
Závěrem lze tedy říci, že hrát na letním táboře za „Temnou stranu“ neznamená hrát nutně za tu zlou. Protože dobro a zlo jsou často věci záležející na tom, z jaké strany barikády se díváme… 🙂
Na závěr ještě jedno ujištění: Pokud vaše ratolest tíhne spíše ke hraní temných rolí a záporných charakterů, neznamená to, že by v ní v budoucnu měl vyrůst nějaký zloděj či vrah. Hráči záporných rolí je často hrají (podvědomě) kvůli katarzi, kterou procházejí. V reálném životě, mimo táborovou hru, pak nenaleznete rozdíl… 🙂