Hodina historie z Východu

3 Čvn

V Tolkienových příbězích se obvykle setkáváme se světem líčeným z pohledu západních lidí, elfů, hobitů a trpaslíků. Jak odlišné může být ale vnímání událostí na dálném Východě vám v dnešním příspěvku ukáže náš dlouholetý východňanský vládce Shark. 🙂

Ne každý by očekával, že dálný Východ ví, co je to škola, a už vůbec že se něco učí, ale oni ano! Jednou týdně probíhala vyučovací hodina, někdy venku, u řeky, ale častěj u profesora doma. Hodina trvala pouhých sedm hodin a neměla přestávky, pokud profesor nesnídal zkažené fazole a nemusel odbíhat. Běžné byly tělesné tresty. Zejména při výkladech o mučení zajatců si profesoři rádi vytáhli jednoho ze studentů a výuce se věnovali prakticky. Bylo normální, že ze třiceti studentů, se konce školního roku dožilo jen sedmnáct. To jsou takové, přijatelné ztráty.

Do jedné takové hodiny teď nahlédněme. Vede ji starší, šedivý, profesor TarvarXhûn, který byl za mlada členem černokněžníkovy družiny při sjednocování Rhûnu. Narozdíl od černokněžníka ale stárnul, a tak byl v družině nahrazen. Teď učí dějiny, poblíž věsnice Středoplky, v oblasti středního Rhûnu.

“Černokněžník býval elf, ale oni ho tento, vyloučili,” šeptají si dva studenti, zatímco profesor nacpává svou dýmku a labužnicky si ji prohlíží.

“To je nesmysl, elfové takový věci neuměj, on byl určitě skřet,” oponuje mu druhý.

“Už jsi viděl skřeta pít víno?”

“Ty jsi nikdy neviděl ani černokněžníka!” začal dotčený zvyšovat hlas a profesor na dvojci upřel oči.

“Náhodou viděl! Projížděl tudy k Vlkovu, když utekl ten alchymista.”

“Ten neutekl, poslali ho na západ. Prý právě sám černokněžník!” —

Profesor důrazně zachroptěl, aby třída ztichla. Rozhlédl se, potáhl ze své dýmky a povzdechl si v kouřovém oblaku.

“Tak slyším, že víc, než historie našich kmenů vás zajímá rovnou rodová linie našeho pána a vládce a jeho zájmy v zaostalých zemích západu,” odmlčel se a rezignoval na původní plán vysvětlovat jim kmenové zřízení dávného, dálného Rhûnu.

“Tak dobře. Před lety, když k nám černokněžník zavítal, nikdo jsme ho neznali. Pocházel sice odsud, ale rostl a vzdělával se v prastarém Angmaru. Vrátil se po tom, co údajně zavraždil svého mistra a prý také jeho přičiněním byl Angmar vypleněn. Nepotřeboval, aby se někdo další naučil všechno to, co on sám. Jak si prodloužit život, jak mazat celá města a hlavně, jak se chová jeho oblíbený čaj.”

“Čaj se pěstuje pane profesore!” ozval se jeden ze studentů.

“No, obvykle ano, ale tenhle druh není běžný — když tudy černokněžník projížděl, všimli jste si někdo té černé klece s hedvábným přehozem? V té chová svou čajovou roslinu. Sám si ji vyšlechtil podle spisu, co získal v Angmaru. Ten čaj se vaří na zeleném ohni z takového černého bláta, no sám bych se toho nedotknul. Kde jsem to byl… ano — Angmar, tak skončil. Posloužil jeho záměru a byl zničen. To co nevidět čeká i všechny naše odpůrce. Pak se vrátil sem, k nám a začal naši říši zase sjednocovat do podoby, jakou už kdysi měla, ano, už kdysi před věky jsme byli jednotní, vládl nám tehdy myslím Garu, Gala, Gur, G — to je jedno, tahle historie už neplatí.”

“A co bude dál, Profesore?” zeptal se student.

“Dál? Ovládneme svět. Tedy, černokněžník. Středozem určitě. Povede tudy obchodní cesta. V Temném hvozdu už začala stavba. Elfové zprvu měli něco proti, ale ona tam bude. Chce to černokněžník, tomu nějaký Maiar nezabrání.”

“Kdo je Maiar?” zazněl další dotaz.

“Maiar? To je někdo jako černokněžník, jenom mnohem neschopnější, bez cíle a racionálního myšlení. Myslí si, že můžou Středozem zachránit, myslím, že jsou tři, nebo možná pět, na tom nesejde. Většina z nich se k našemu pánu ani nedostane.”

“A jak to bylo s Melkorem? Ten nám přece taky pomáhal.”

“Ne, ten dělal co jsme potřebovali a pak už nebyl potřeba. Teď se řeší, komu pronajmeme naše vzdálenější země. Mordor a tak. Černokněžník na to teď nemá čas, tak to nejspíš pronajme jako Edoras, někomu kdo to pěkně opraví. Do Lugbúrzu strašně zatéká a nám se to teď nehodí opravovat. Zato by se nám líbila bílá věž v Angrenostu, ale tam se rozvaluje jeden z těch Maiar. Pošleme mu účet za pronájem, on na to nebude mít a nastěhuje se tam ten učedník od Karmínový karavany.”

“Takže kam až sahají hranice naší země?”

“No, my hranice, vlastně nemáme a jestli, tak někde v Beleriandu, tuším kdesi
za Angbandem.”

“To znamená, že Šedé Přístavy a Imladris..?”

“Nám dluží nájem za poslední věk, ano. No a Harad, to je, . . . věřili by jste, že nám chtěli platit ve slonech?”

Autor: Shark