Nové století se pro město Framsburg neslo ve znamení těžkých zkoušek. Do městečka ležícího na horním toku řeky Anduiny tehdy (tedy na 10. ročníku) vtrhl nazgûl toužící po jemu uzmuté koruně. Ke svým plánům zneužil medvědovce Jarvata i starého zakladatele města Warrena a zavinil přitom smrt stařešiny Kandraela. V následujících bojích o město hrdinsky padl i náčelník města Fandral. Novým se tehdy stal Baritmith Palihuba za Mudrce, který si za stařešinu vybral medvědovce Huortha ze Smečky.
Do následujícího roku 2801 Třetího věku vstupoval Framsburg značně oslabený. V náčelníkově Družině tehdy sloužili jen tři členové včetně kapitána Faedrila (Matěj T.), a tak nebylo divu, že náčelník Palihuba (Rys) na sněmu připustil, aby Kupecká gilda začala zločin regulovat, za což byly některé skutky jejích členů tolerovány. Oslabení nicméně byli všichni, protože při obraně města padlo i mnoho členů společenstev. Zásah utrpěla i zdejší příroda a mnohé místní květiny po průchodu nazgûlovy armády přestaly v okolí růst. Některé stromy a keře se podivně změnily.
I proto město s otevřenou náručí přijalo potomky Loďařů – jednoho z původních framsburských společenstev. Dříve se jednalo o obchodníky, kteří ovládali výnosný říční obchod, zatímco Kupecká gilda tehdy kontrolovala pouze méně bohaté suchozemské trasy. Ostrý konkurenční boj v doprovodu několika dýk ale postupně Loďaře vytlačil, až společenstvo zaniklo a většina jeho členů odešla. Návrat potomků starých Loďařů v jasně modrých čepicích měl být ale jiný – spíš než o obchodníky se jednalo o rybáře a řemeslníky dodržující ranní modlitby a mající úzké vazby na řeku Anduinu. K této malé skupince se přidali i někteří další potomci Loďařů, stejně jako jeden jejich bývalý člen Órin (Helgim), známý jako hospodský rváč.
Pochmurná nálada ve městě se ale nakonec přeci jen zlomila dík nové naději. Stařešina Huorth (Méďa) přišel již na konci zimy s tím, že podle písařů mají v létě proběhnout tradiční framsburské slavnosti. Údajně jejich tradice sahala až k dobám Éothéodu, přesto se ale řadu let nekonaly, snad kvůli písařské chybě. Nicméně nyní poskytly vhodnou vzpruhu pro skomírající obyvatelstvo i ekonomiku. Dle tradice byli pozváni vyslanci okolních zemí, tedy Roklinky, Khazad-dûm a Esgarothu.
S blížícím se létem se začalo vše chystat. Každé ze společenstev mělo uspořádat jedno klání, v němž ostatní společenstva budou soutěžit. Svoji disciplínu připravili i Strážci ostrova a Družina. Vítězství ve hrách bylo vnímáno jako velká čest, a tak každé společenstvo napjalo síly, aby vyhrálo a získalo více prestiže a udrželo si, nebo případně opětovně získalo postavení na framsburském sněmu. Na něm dominovali Mudrci, z nichž pocházel ostatně i náčelník Barimith Palihuba, jehož mandát se chýlil pomalu ke konci.
Než ale k samotným slavnostem došlo, vyšla najevo jiná věc – stařešina Huorth totiž zjistil, že náčelník Barimith miluje jeho ženu Thyru (Janča) a dvořil se jí. Věrný své divoké povaze vyzval svého soka v lásce na duel v Krvavém lomu. Co čert nechtěl, vyšel přitom termín na jeden z dní, kdy už měly probíhat slavnosti.
A tak konečně nastal srpen a s nimi i začátek slavností, které náčelník zahájil květnatým proslovem. K městu dorazily houfy lidí zdaleka (zdálky byli příchozí považováni za útočící armádu), aby zhlédly výkony v jednotlivých disciplínách, mnozí se přitom rozhodli ve městě rovnou i zůstat. Počtem členů se nejsilnějšími brzy stala Kupecká gilda. K poutníkům záhy přibyli i vyslanci – elfů z Roklinky (Tasir), trpaslíků z Khazad-dûm (Minreth) a Esgaroth zastupoval Myre Doragon (Aiden), známý také pro své dřívější působení v Železném Rhûngarothu. Neplánovaně přišel i vyslanec z Lesní říše. Každý přitom dovezl do města jako dárek něco cenného – runový štít, šavli anebo… elfí konev. I když se slavnosti plánovaly dlouho dopředu, pohoštění vyslance příliš nenadchlo – zatímco v Medové hospodě nebylo nic k snědku, u Kupecké gildy v Čoko bambě jim zase hostinská nalila říční vodu a předstírala, že se jedná o kořalku. Vyslanci, kteří se už propili přes nejednu ambasádu, samozřejmě podvod rozpoznali a nebyli věru nadšeni…
Zprvu se zdálo, že městu bude hrozit hladomor, nakonec se však ale produkce jídla rozběhla. Ti pozornější si přitom povšimli, že obilí i dalších surovin bylo od začátku dostatek, jen si je některá společenstva chtěla schovat na horší časy (a tím vlastně ty horší časy málem vytvořila). Do hry také vstoupil konkurenční boj a mocenské intriky mezi společenstvy. I přesto, že jeden z vůdců Kupecké gildy Lloyde Kænvas (Sid) osobně dojednal s kapitánem Štítonošů Ruprechtem Bezručem (Miki Č.) velmi vstřícnou a pro gildu v podstatě neziskovou dohodu za využívání gildovního mlýna, rozhodli se Štítonoši dát přednost nově budované stavbě konkurenčních Loďařů.
Ve stejné dny se také řešily spory o hřbitov, který měl dle dojednaných dohod být v majetku sira Bharrada Cuddy (Kravík), významného člena Kupecké gildy. Ten za vstup na hřbitov požadoval vstupné, a to po všech, kromě těch, kteří na hřbitově měli posvátná místa (např. Smečka). Poplatek měl být platný již rok, avšak v kronice nic dohledáno nebylo a náčelník Palihuba, který během soudu předvedl ukázku spletité právničiny, za kterou by se nemuseli stydět ani v přebyrokratizovaném Rhûngarothu, poplatek odmítl s tím, že přes hřbitov vede cesta s mostem a ta má být bezplatná. Věc byla nicméně předána sněmu a Cuddovo vlastnictví hřbitova bylo definitivně potvrzeno. Zároveň s tím probíhající „spor o facku“ s trpaslíkem Órinem od Loďařů (Helgim) byl vyřešen dnem žaláře s kaucí.
Vraťme se ale k samotným slavnostem. První na řadě byla disciplína Družiny, při níž zástupci společenstev měli napřed sehrát krátkou scénku z historie Framsburgu. Nejoblíbenějším se stal námět lásky mezi Huorthem a Thyrou, známý jako „framsburské lovestory“ následovaný dřívějším konkurenčním bojem Loďařů a Kupecké gildy. Podle kvality výkonů poté získávala společenstva čas navíc do druhé části disciplíny, kdy měli soutěžící za úkol vyřešit zločin za pomoci stop. Disciplínu nakonec vyhráli Štítonoši, a to i přes nepříznivý počáteční start. Chvíli po skončení tohoto klání došlo také k důležitému oznámení: stařešina Huorth, přesvědčený okolím (a lehkou lektvarovou pomůckou) odvolal souboj s náčelníkem Palihubou. Byť jej stále považoval za odvrženého, byl ochoten s ním spolupracovat pro dobro města. Večer se poté ještě konala krátká výprava Loďařů, jež za pomoci přípravy polévky řešila problematiku vztahů s Kupeckou gildou a případné trvání na mstě. Jak v tom měla pomoci polévka, to se zeptejte Loďařů. Nicméně, výprava uspěla jen zčásti.
Další den se nesl ve znamení vícero disciplín. Smečka, věrná své pověsti, připravila orientační běh. Mitrilové kladivo zůstalo u kamení, a tak se skládaly kamenné věže, a konečně Mudrcové připravili disciplínu zaměřenou na poznávání věcí vždy pomocí konkrétního smyslu. Náladu všech pozvedl také bard Špagethýni, který do města zavítal během svého posledního turné po Středozemi. Sehrál jak osvědčené hity (O Sidovi, Chlast atd.), tak nové písně o jednotlivých společenstvech. Večer se město sešlo kolem ohně, aby bylo svědky pasování nových Družiníků – stali se jimi dva bratři ze Štítonošů. Nebyli přitom ve městě dlouho, a tak slouží jako živoucí ukázka toho, že kdo chce, ten ve Framsburgu může rychle dosáhnout důležitého postavení.
Hned následujícího večera se město prakticky vylidnilo. Ve stejný čas totiž z města vyrazilo několik společenstev. Prvním z nich byli Štítonoši jdoucí za dalším z pradávných štítonošských artefaktů; jednalo se o meč. Museli přitom překonat různé bytosti, tajemného šamana, hádanky i další zkoušky. Nakonec však za cenu tří životů meč získali; Kapitán Štítonošů Ruprecht (Miki Č.) měl údajně na místě zemřít a život mu měl být navrácen kvůli slibu daného dříve duchům. Druhým společenstvem byli Mudrci, kteří pátrali po ztraceném kolegovi mistra léčitele Everena Regise (Vinny). V jeho sídle nalezli pouze jakousi oživlou bednu, masožravou květinu a podivné světlušky. Everenův přítel byl nalezen již mrtvý. Předměty spolu s rozepsaným dopisem z knihovny donesla výprava zpět do Framsburgu.
Jako třetí vyrazili z města pryč členové Kupecké gildy. Měli dva úkoly – prvním z nich byl pokus o zpomalení stavby loďařského mlýna. Ten by totiž znamenal pro gildu zásadní problém, protože by zcela vypadla z městské ekonomiky a přišla by o legální zdroj peněz. Členové gildy se proto vloupali do loďařské dílny a zjistili, že nejlepším způsobem bude sabotovat mlýnský kámen. Při této činnosti jim pomáhal i člen Mitrilového kladiva Kölda (Aspen), který je vpustil do neprostupné kovárny, a zajistil si tak následně vyšetřování cechmistrem Gurardem (Oski) a především děsivým runovým kovářem Ogarem Gorunnem (Ruda). Úspěšná sabotážní operace byla dokončena až následujícího dne. Druhým nočním úkolem bylo reklamovat v „gildaboxu“ doručenou medovinu. Mohlo by se zdát, že oproti jiným výpravám tato měla úkol věru snadný, opak byl nicméně pravdou. Každý, kdo viděl Asterixe a Obelixe, ví, že to pravé šílenství nedřímá v mohylách a dávných kobkách, ale na byrokratizované administrativní pobočce hájící každý měďák. Nakonec byla gildovní reklamace i přes překážky kladené společností Karavana Korps úspěšná. (Jednalo se o letošní nejoriginálnější dungeon na táboře, všechna čest Aspen a Kravíkovi!) V neposlední řadě město opustilo i Mitrilové kladivo, aby zmapovalo nově nalezenou síť důlních štol. Byly nalezeny nové žíly a výprava čelila pavoukům i nějaké obří stonožce, ale vše dobře dopadlo i díky poctivé přípravě.
Další den se pokračovalo v disciplínách Framsburských her. Loďaři připravili soutěž o nejlepší vtip, načež následovala Kupecká gilda s disciplínou zaměřenou na obchodování a lyrické umění, respektive na spontánní básně s hudebním doprovodem („RAP battle Středozemě“). Tradiční rivalita mezi Kupeckou gildou a Loďaři vyústila i v souboj v tomto oboru umění; prozatímní skóre je 2:1 pro gildu. Výsledky v těchto soutěžích opět zahýbaly s pořadím na sněmu. Pozornosti by neměla uniknout ani poprava lapků a vyvrhelů, kteří ve městě dělali problémy a pokusili se o vraždu sedmi léčitelů. Jak se ale mělo brzy ukázat, nebyla to událost ani trochu náhodná.
Mezitím Smečka stála před důležitou volbou. Od smrti Aedrila v mohylách už uplynul rok (což znamenalo 2 ročníky tábora), přesto stále společenstvo nemělo nového vůdce. O vedení Smečky se přihlásili dva její členové: Saera (Ellie V.) a Art (David A.). Jejich sliby se příliš nelišily, a tak nakonec rozhodlo to, že Saeřino „Aúúú“ bylo na mnohem vyšší úrovni, což vedlo k jejímu přesvědčivému vítězství.
Smečka nebyla jediná, kdo volil svého vůdce. Podobná volba stála i před Krysburgem, což bylo legendami opředené městečko krys, které se nachází v chodbičkách pod městem a jež je prý s Framsburgem spojeno zvláštním poutem. Řadila se k nim i krysa Amálka, jež ochraňovala Medovou hospodu Smečky a usilovala o větší spolupráci mezi oběma městy, anebo její příbuzná, která začala vařit – zprvu tajně – v alchymistické dílně.
Kandidáty na nového „krysnáčelníka“ byli právě zmíněná Amálka a Půlkůň, krysák, který chtěl radikálně vyřešit otázku framsburských skladů jídla. Volba se konala tradičně u stejného posvátného kamene jako v případě Smečky. Skončila nicméně plichtou, pročež následoval obřadní duel, v němž zvítězila právě Amálka. Ta se ujala svých povinností v chodbičkách Krysburgu, a tak ji na jejím místě krysburského vyslance nahradila její maminka Mona.
A pak nadešel ten černý den, 15. srpen 2801 Třetího věku. Zprvu to vypadalo jako dosud každý jiný poklidný den – uskutečnila se disciplína Štítonošů, tzv. „štítonošský běh“, po němž měli následovat ještě Strážci ostrova. Místo toho však bylo město napadeno. Vzplála alchymistická dílna, jejíž požár pomáhali hasit zejména členové Kupecké gildy. Náčelník byl pobodán. Zbojníci odvedli několik měšťanů do zajetí kamsi na sever včetně vůdců Kupecké gildy Ghase (Brutus) a Lloyda (Sid), mistra Družiny (Honza C.), dědečka hříbečka alchymisty (Mára) i vrchního farmáře (Tomík). Velmi se jim dařilo o to víc, že se těmto žoldákům podařilo den předtím infiltrovat v převlecích město, ba dokonce jim některá společenstva ochotně nadiktovala své počty zbraní, umístění zásob a další strategicky důležité a tajné informace.
Hned po útoku se sešel framsburský sněm. Ten i přes napadení města kvůli úpěnlivosti vrchního městského písaře (Honza T.) projednával jinou záležitost: vypuzení Kupecké gildy z Framsburgu. Ta přitom ale během požáru aktivně hasila hořící budovy. Náčelník vyhnání gildy nechtěl, prosazoval ale zákaz pro gildu zasedat na sněmu. Pro byla mnohá společenstva, například Loďaři již tušili, kdo se jim hrabal v dílně – i když zrovna ti by byli pro návrh již jen z vrozené rivality. Ani k jednomu nakonec nedošlo, protože náčelník jednání odročil. I tak ale jednání vytvořilo ve městě paseku – důvěra Kupecké gildy v město byla silně otřesena a mnozí členové právě v tu chvíli nad Framsburgem zlomili definitivně hůl. Ostatně k zajatému gildmajstru Ghasovi se již donesla pouze zpráva, že je město vyžene.
Teprve večer se podařilo ochromenému Framsburgu dát dohromady výpravu na záchranu zajatých. S informacemi od zajatého žoldáka i od paní koní Wildy ze Štítonošů (Janča), která uprchla z jejich zajetí, vyrazila výprava do tvrze, kterou si tajně žoldáci postavili pár mil od města.
Tažení nedopadlo bohužel dobře. Ne kvůli její bojové připravenosti, ale kvůli zradě ve vlastních řadách… Jak již bylo řečeno, Kupecká gilda byla ve městě sice počtem členů největší frakcí, ale ostatní se na ni dívali skrz prsty pro její někdy jen domnělé, jindy skutečné napojení na zločin. Za gildou již pár dní předtím přišel elfí vyslanec z Roklinky (Tasir), který byl ve skutečnosti vůdcem žoldácké kumpanie. Ta dříve níže po proudu Anduiny bojovala střídavě za Temnou a Světlou stranu, až byla nakonec vypuzena na sever a hodlala se v oblasti kolem Framsburgu usadit. Domnělý elfí vyslanec (ten skutečný do města nikdy nedorazil – žoldáci totiž zachytili zvací dopis putující do Roklinky) nabídl gildě spolupráci. Kupci ji přijali, ale byli ochotní žoldáky podrazit, zůstat věrní Framsburgu a ukázat všem, že „Kupecká gilda jsou ti hodní.“ Posledním hřebíčkem do rakve pro plán věrnosti městu byla ale právě ona situace, která předchozího dne nastala na framsburském sněmu, kdy se rokovalo o vyhoštění gildy. Že by vyhnání Kupecké gildy možná neprošlo, mohlo být poznat podle toho, že gildě bylo i přes tato jednání povoleno poslat své členy do oné záchranné výpravy – gilda tvořila skoro polovinu všech vyslaných dobrodruhů. Nenávist ze sněmu ale už nemohla být zapomenuta…
Cesta do tvrze žoldáků proto měla nečekaný průběh: Kupecká gilda přesvědčila ostatní, že první dvě hlídky žoldáků je možno obejít, načež celý průběh osvobozování zdržovala, co jen to šlo (v očích účastníků se proto jednalo o mizerný dungeon, ale jednalo se právě o roleplaying gildy). Když už to vypadalo, že se záchrana zdařila, obrátili se členové gildy proti ostatním a zavolali právě dříve nezneškodněné žoldácké hlídky. Většina z výpravy tak skončila v žoldáckém zajetí. Jen několika málo členům záchranné výpravy se podařilo přežít. V zajetí žoldáků tak v jednu chvíli byla dobrá pětina všech obyvatel města.
Dalšího dne ráno se město dozvědělo o paktu žoldáků s Kupeckou gildou. Framsburg nečekal, jednohlasně na sněmu odhlasoval vyhnání gildy z města a vzal ztečí před městskou palisádou se rýsující Šiškof, který byl pod vládou kupeckého spolku. Čtvrť lehla popelem a členové Kupecké gildy se museli stáhnout. Netrvalo dlouho a žoldáci spolu s vyděděnou gildou podnikli koordinovaný protiútok, který zasadil městu tvrdou ránu – v boji padl jak stařešina Huorth, tak kapitán Štítonošů Ruprecht Bezruč i jeden z nových Družiníků Myrtel (Oliver); Strážce ostrova hluboce poznamenala smrt Falquariona (Patrik Elf), elfa, který v dávných časech koval s Celebrimborem a ve městě byl známý jako čaroděj i bard. Smečka poté rozhodla o vyhnání Arta za jeho nesmeččí chování v době obrany města. Na straně kupců byl těžce raněn kopím Lloyde Kænvas (Sid).
Útok na Framsburg byl nakonec odražen, avšak město nemohlo situace využít k likvidaci žoldáků a gildy. Útočníci totiž měli ve svém táboře vskutku úctyhodné množství zajatců – Framsburským zprvu ani nedocházelo, že je skutečně zajata více jak pětina města. Žoldáci zaujali pozice v Krvavém lomu a čekali na smluvené vyjednávání o výkupném. Náčelník Palihuba mezitím řešil mnohé jiné záležitosti, a tak se řádně vytočení žoldáci přišli připomenout a jednoho ze zajatců před městem podřízli. O chvíli později již delegace Framsburgu směřovala do Krvavého lomu. Zpočátku to vypadalo, že se město snad s žoldáky a s gildmajstrem Ghasem nedohodnou a že budou všichni popraveni. Nakonec však Framsburg vybílil pokladnice i spíže, odolal touze žoldákům vracet slovní urážky (to bylo asi nejtěžší) a složil výkupné dvaceti zlatých a téměř všeho jídla a pití, za což mu byli zajatci konečně předáni. Gilda s žoldáky odtáhla od města se slovy, že si založí nové, lepší město s karbany a dalšími vymoženostmi. Prý se bude jmenovat Gildburg… Ale zpět do Framsburgu.
Zbídačené město se vrátilo k tomu, čím žilo ještě před pár dny. Ještě téhož večera se uskutečnila poslední disciplína Framsburských slavností: tentokrát se jednalo o vědomostní hru připravenou Strážci ostrova. Smečka se v mezičase odebrala k posvátnému kameni, aby uprostřed noci přijala nová smeččata do svých řad. Framsburg, ožebračený nutností vykoupit své obyvatele, řešil jak uspořádat důstojně hostinu na závěr celé události. Naštěstí se do města navrátil trpasličí vyslanec se dvěma vozy a restauračním personálem. Vyslanec byl před pár dny tak zhrozen úrovní framsburské gastronomie, že vyrazil urychleně do nejbližší pevnosti pod vládou Khazad-dûm, aby divočině ukázal, co dokáží navařit trpaslíci. Naštěstí se nejednalo o obdobu griliášových hrudek z jiného universa, ale o dobré telecí a vepřové na khazadûmských hříbcích a mnoho dalšího.
Kromě toho se již tradičně pohřbívali hrdinové padlí v boji, najmě kapitán Štítonošů Ruprecht Bezruč a další. Napřed ale bylo nutné uklidnit podivný cirkus, který do města vtrhl, a vyřešit dva členy Smečky, kteří se proměnili v medvědy. Protože přitom bylo několik obyvatel města zraněno, skončila Smečka po krátké přestávce opět mimo sněm. Náčelník také vybral nového stařešinu, jímž se stal léčitel Marco Rychlý. S výkřiky „Začíná noc!“ se někteří ještě dozvěděli, že se ale jeho předchůdce a předního protagonistu „framsburského lovestory“ Huortha podařilo vzkřísit kombinací runové magie, elfí magie a nesmírného odhodlání jeho ženy Thyry, která se do města vrátila. Jen Valar ví, která z těchto tří věcí měla v celém procesu největší váhu.
A s tím framsburské slavnosti skončily. Změny přinesly nečekané – například navrátivší se Loďaři pronikli rychle na sněm a nahradili tak zrušenou Kupeckou gildu. Další osudy města jsou nicméně plné otázek. Gildburg čeká…
Minreth